Klíčovou dírkou - komedie z prostředí psychiatrické léčebny v Činoherním klubu

Eskapáda neuvěřitelných a absurdních střetnutí a záměn postav se odehrává na soukromé psychiatrické klinice. V režii Martina Čičváka zkouší  Gabriela Míčová, Jiří Černý, Jan Hájek, Martin Finger, Iveta Jiříčková a Matěj Dadák.

Překlad: Michael Žantovský
Režie: Martin Čičvák
Výprava: Kamila Polívková

„Přestože se o kriticích mluví jako o nelidech, není tomu tak, lidské bytosti dělají ukvapené závěry. Snaží se vás pořád zaškatulkovat do ně-jakých přihrádek, a mně se tohle nikdy nelíbilo. Myslím si, že přihrádky jakéhokoliv druhu jsou špatné. Zařadí si vás i v sexu – ‘ten je fetišista na kůži’ a ‘tenhle má zas rád holčičky v růžových kalhotkách’. Víte, člověk by měl mít rád všechno, nebo si všechno v různých oblastech života vyzkoušet. Myslím, že by se neměl vyhýbat čemukoli – i když bych zrovna nechtěl dostat nakládačku nebo něco takovýho.“
Joe Orton (z rozhovoru s Barry Hansonem, 1967)

Protivné zaškatulkovávání do přihrádek provokovalo Joea Ortona k napsání několika her, které se osobitým stylem vysmívaly konvencím a pokrytectví a měly oporu ve svobodomyslné atmosféře šedesátých let. Klíčovou dírkoupatří k nejhranějším z nich, doma i ve světě.  Docela všední situace (lékař na psychiatrické klinice se pokusí o man- želskou nevěru s adeptkou na místo sekretářky) vyústí v sérii neuvěřitelných nedorozumění. Když už se zdá, že všichni definitivně zešíleli, přichází vysvětlení, které je ještě absurdnější než to, co se dosud dělo a co si divák ještě dokáže představit. Orton si ovšem s dědictvím konverzační a situační komedie nepohrával jen tak pro nic za nic: s chutí toho, jenž se nevyhýbá čemukoli, použil tradiční žánry k tomu, aby je ozvláštnil tématy prolamujícími společenská tabu, jež se sympatiemi jedněch a antipatiemi druhých prolamujeme dodnes.
Roman Císař