Prezidentky - Divadlo pod Palmovkou

Režie, dramaturgie, scénografie a hudba: KRYSTIAN LUPA

Tuto komorní hru nejhranějšího německy píšícího dramatika současnosti, Rakušana Wernera Schwaba (1958 – 1994), nechtělo za jeho života žádné rakouské divadlo dlouho inscenovat. V roce 1994 však byla uvedena slavná inscenace ve vídeňském Burgtheateru, která se stala jedním z nejdůležitějších projevů nového rakouského divadla. 
Ve hře se spojují prvky německého expresionizmu, moderní poezie, černé grotesky, antických tragédií i tradic rakouského lidového divadla do pozoruhodného a nesmírně intenzivního divadelního celku. Tři ženy scházející se v kuchyni jedné z nich se snaží čelit lidské nicotnosti, bezvýznamnosti a banalitě svých životů tím, že nahlas sní o krásnějších světech a lepších životech. V těch jejich totiž neexistuje vlastně nic jiného než televize, láska k papeži ústící až v náboženský fanatizmus, biologické tělesné procesy, sexuální představy a obsese, osamění, ponižující práce - a „vzpomínky“ na události, které se ve skutečnosti nikdy neodehrály... Ženy jsou představitelkami spodnějších pater společnosti, které bychom nejraději neviděli. Jejich vnitřní životy jsou slabé, jejich vzpomínky jalové, jazyk primitivní, místy vulgární a zmrzačený a myšlenkové obzory se pohybují mezi maloměšťáckou konvencí a krutostí. Žijí ve světě svých snů, ale právě ztráta kontroly nad iluzemi je nakonec dovede až k tragickému konci. Jsou navzdory vší primitivní brutalitě živoucími obrazy našich babiček, matek a dcer a jejich nejniternějších pohnutek, trápení a tužeb. 

Představení se hraje 90 minut bez přestávky. České titulky.

KRYSTIAN LUPA

Významný polský divadelní režisér, scénograf, grafik, dramaturg, překladatel a pedagog, u kterého studovali téměř všichni současní významní polští režiséři, mj. K. Warlikowski, G. Jarzyna či J. Klata. Krystian Lupa, jeden z nejznámějších divadelních režisérů Evropy a přední představitel nové polské divadelní vlny, který neustále svými inscenacemi překvapuje a posouvá vlastní svébytnou divadelní poetiku, se narodil 7. 11. 1943 ve městě Jastrzębie-Zdrój. Studoval fyziku na Jagellonské univerzitě v Krakově, v letech 1963–1969 pak grafiku na Akademii Sztuk Pięknych (Akademii umění) v Krakově. Později studoval také filmovou režii na Filmové škole v Lodži a v letech 1973–1977 divadelní režii na divadelní akademii v Krakově (PWST). Po ukončení studií působil v Teatru im. Cypriana Kamila Norwida w Jeleniej Górze (Divadle Cypriana Kamila Norwida v Jelení hoře), kde inscenoval mj. své autorské hry a hry průkopníka divadla absurdity S. I. Witkiewicze. Se skupinou mladých herců hledal a prozkoumával nový divadelní výraz založený na propracované syntéze všech divadelních složek. Tehdy vydal manifest „Divadla zveřejnění“, který chápal divadlo jako jednu z možností poznání lidské osobnosti. Od roku 1984 působil zejména v krakovském Starem teatru, kde vytvořil řadu pozoruhodných inscenací (mj. hry či divadelní adaptace děl Snílci R. Musila, Bratři Karamazovi F. M. Dostojevského, Kalkwerk podle románu T. Bernharda či Náměsíčníci podle H. Brocha). Lupovo vnímání divadla bývá označováno jako „metafyzický realizmus“ a je postaveno na detailní psychoanalytické práci s vnitřní krajinou herce. Odmítá jakýkoliv podbízivý kontakt s divákem. Lupa považuje drama za příliš svazující pro skutečnou tvůrčí vizi, dokonce za něco manipulativního a podezřelého, proto se většinou věnoval divadelnímu ztvárnění obtížně jevištně uchopitelných prozaických děl, jejichž tématy jsou zejména rozpad systému hodnot, šílenství, utopické vize a jejich střet s realitou nedovolující jejich naplnění. Zvláště intenzivně se věnoval etickým otázkám a usiloval o prozkoumání duševního stavu člověka v období velké kulturní změny, což je patrné zejména v jeho novějších dílech. V inscenaci podle románu T. Bernharda Auslöschung – Vymazání (Teatr Dramatyczny ve Varšavě, 2001) se mj. pokoušel vysvětlit, proč Rakušané podporovali Hitlera. V roce 2008 byla v krakovském Starem teatru uvedena jeho inscenace Factory 2 podle vlastního textu o životě Andy Warhola. 2009 začal pracovat na dosud neukončeném triptychu Osoba. Tryptych. První část Osoba. Marylin byla věnována Marylin Monroe, druhá Osoba. Tělo Simony pak francouzské filozofce a mystičce Simoně Weil (2010). V roce 2014 inscenoval ve vratislavském Teatru Polském vlastní divadelní adaptaci autobiograficky laděného románu T. Bernharda Mýcení. V současné době připravuje ve vratislavském Teatru Polském inscenaci adaptace Kafkova Procesu. Od roku 1983 je pedagogem a od roku 1993 profesorem divadelních umění na krakovské divadelní akademii (PWST), v letech 1990–1996 zde plnil funkci děkana fakulty režie. Je držitelem dvou nejvyšších polských divadelních ocenění: Ceny Konrada Swinarskiego a Ceny Leona Schillera. Obdržel také mnoho ocenění z polských a zahraničních festivalů a přehlídek, mj. je držitelem rakouského Čestného kříže za vědu a umění prvního stupně za činnost v oblasti umění, Ceny S. I. Witkiewicze a francouzského Řádu umění a literatury. V roce 2009 obdržel Evropskou divadelní cenu. Inscenaci Krystiana Lupy měli čeští diváci možnost vidět naposledy v roce 1996 v Plzni, představení v rámci Palm OFF festu 2016 bude vůbec první návštěvou tohoto významného režiséra a jeho inscenace v Praze. 

WROCŁAWSKI TEATR POLSKI 

Počátky divadla se úzce váží k silné kulturní tradici města Vratislavi, ve kterém bylo počátkem dvacátého století (tehdy byla Vratislav součástí Německa) šest stálých divadel a množství dalších menších scén a varieté různého typu. V roce 1906 k nim přibylo i nové divadlo nazvané jednoduše Schauspielhaus určené pro operety se sálem pro 1736 diváků. Sídlilo v tehdy velmi moderní pozdně secesní železobetonové budově a ve dvacátých letech minulého století bylo nejlepším operetním divadlem v Německu. V roce 1934 se divadlo přeměnilo na činoherní soubor zaměřený na uvádění dramat, tehdy jediný ve městě. Na konci druhé světové války byla divadelní budova těžce poškozena. V roce 1945 vznikl činoherní soubor Teatr Polski (Polské divadlo), který od roku 1950 působí v renovované budově někdejšího Schauspielhausu. Teatr Polski patřil k nejvýraznějším a nejúspěšnějším polským činoherním divadlům, ve kterém působila celá řada předních osobností polského divadla. V roce 1994 budova divadla vyhořela, v nově rekonstruované podobě byla otevřena v roce 1996. V současné době provozuje tři divadelní scény: Scénu Jerzego Grzegorzewskiego, která sídlí v někdejší budově Schauspielhausu, Scenu kameralnu (Komorní scénu sídlící poblíž centra města) a scénu Na Świebodzkim, která se nachází v bývalé nádražní budově z roku 1874 a slouží jako variabilní divadelní prostor. V současné době představuje Teatr Polski jedno z nejlepších a nejoceňovanějších polských divadel.

http://www.teatrpolski.wroc.pl

REŽIE, DRAMATURGIE, SCÉNOGRAFIE A HUDBA: KKRYSTIAN LUPA

ERNA: BOŻENA BARANOWSKA
GRETA: HALINA RASIAKÓWNA
MARIEDL: EWA SKIBIŃSKA
DĚVČÁTKO MARIEAL: DONA STRUZIK NEBO DOMINIKA FIGURSKA NEBO ANNA ILCZUK