Devět podzimních týdnů, po které probíhá festival Struny podzimu, zakončí královna jazzových houslí Regina Carter. Ta za doprovodu čtyřčlenné kapely představí 18. listopadu v Dvořákově síni Rudolfina projekt I'll Be Seeing You. Regina Carter tak konečně i českému publiku dokáže, že jazzové housle už nejsou doménou pouze bílých mužských instrumentalistů. Rozeznívá svůj nástroj nezaměnitelným sytým tónem a využívá také jeho rytmických a perkusivních možností. Přestože vychází z jazzového mainstreamu, její umění z ní činí jednu z nejkreativnějších ženských jazzových interpretačních osobností současnosti. Časopis Time o její tvorbě napsal, že „zavádí posluchače do budoucnosti jazzu“. Na pražském koncertě ji doprovodí pianista Xavier Davis, basista Matthew Parrish, klarinetista Darryl Harper a bubeník Alvester Garnett.
„Jsem velmi rád, že můžeme na závěr festivalu Struny podzimu představit v české premiéře jednu z nejvýraznějších jazzových interpretek současnosti,“ říká k vystoupení Reginy Carter umělecký ředitel festivalu Struny podzimu Marek Vrabec. Vstupenky jsou k dispozici ve festivalovém centru v pokladně Národního divadla. Uvolněné rezervace budou v prodeji hodinu před začátkem v místě konání koncertu. Více na www.strunypodzimu.cz.
Regina Carter se už ve dvanácti letech stala nejmladší členkou Detroit Civic Symphony. Již v šestnácti letech jí učarovaly jazzové housle. Na Oakland University působila ve školním big bandu. Po absolvování univerzity se vydala houslistka na zkušenou do Německa a strávila skoro dva roky hraním v mnichovských klubech, aby se v roce 1987 vrátila do Detroitu a stala se členkou dívčí kapely Straight Ahead, se kterou nahrála dvě alba.
V roce 1991 se rozhodla otestovat své schopnosti v nejtvrdší jazzové konkurenci a vydala se do New Yorku, kde se jejími partnery stali mj. Steve Turre, Kenny Barron, Cassandra Wilson, The String Trio Of New York nebo Oliver Lake. Zásadní zlom v její kariéře ale přinesla spolupráce s Wyntonem Marsalisem při nahrávání oratoria Blood on the Fields. Paprsky slávy z alba ověnčeného Pulitzerovou cenou ji na jazzové mapě zviditelnily natolik, že po dvou titulech pro firmu Atlantic (Regina Carter, 1995, a Something for Grace, 1997) podepsala smlouvu s vydavatelstvím Verve.
Při nahrávání debutu pro tuto společnost (Rhythms of the Heart, 1998) její pozvání do studia přijali mj. Werner Vana Gierig, Peter Washington, Lewis Nash, Kenny Barron, Richard Bona nebo Romero Lubambo. O dva roky později se nechala inspirovat písničkami, které mají nějaký vztah k jejímu rodnému Detroitu. Výsledkem bylo album Motor City Moments (2000). U jeho vzniku byli kromě jejího manžela a bubeníka Alvestera Garnetta také Marcus Belgrave, James Carter, Russell Malone ad. O rok později svou diskografii obohatila o komorní projekt nominovaný na Grammy (Freefall, 2001), na kterém byl jejím partnerem pianista Kenny Barron.
Na slavný nástroj - housle, které pro Niccola Paganiniho postavil Giuseppe Guarneri del Gesú, nahrála album Paganini: After A Dream (2003). Připomněla na něm svou „klasickou“ minulost ve skladbách autorů jako Maurice Ravel, Claude Debussy, Gabriel Fauré, do výběru zařadila také latinskoamerické standardy Astora Piazzolly nebo Antonia Carlose Jobima a jazzovou fasetu svého talentu prezentovala svou původní skladbou a tématem Wernera V. Gieriga.
V roce 2004 odložila Regina Carter na čas housle, aby se mohla starat o nemocnou matku. Po její smrti pak dokonce zvažovala o ukončení kariery. Naštěstí se tak nestalo a v loňském roce vydala album I’ll Be Seeing You: A Sentimental Journey. Houslistka do něj vložila veškerou technickou vyspělost a improvizační invenci při nahrávání oblíbených písniček své maminky, na jejíž láskyplnou péči nezapomíná. Na albu se mezi hosty objevují Dee Dee Bridgewater či klarinetista Paquito D'Rivera.
Struny podzimu zakončí jazzové housle Reginy Carter
12. listopad 2007, 0:00
Struny podzimu zakončí jazzové housle Reginy Carter
Devět podzimních týdnů, po které probíhá festival Struny podzimu, zakončí královna jazzových houslí Regina Carter. Ta za doprovodu čtyřčlenné kapely představí 18. listopadu v Dvořákově síni Rudolfina projekt I'll Be Seeing You. Regina Carter tak konečně i českému publiku dokáže, že jazzové housle už nejsou doménou pouze bílých mužských instrumentalistů. Rozeznívá svůj nástroj nezaměnitelným sytým tónem a využívá také jeho rytmických a perkusivních možností. Přestože vychází z jazzového mainstreamu, její umění z ní činí jednu z nejkreativnějších ženských jazzových interpretačních osobností současnosti. Časopis Time o její tvorbě napsal, že „zavádí posluchače do budoucnosti jazzu“. Na pražském koncertě ji doprovodí pianista Xavier Davis, basista Matthew Parrish, klarinetista Darryl Harper a bubeník Alvester Garnett.
„Jsem velmi rád, že můžeme na závěr festivalu Struny podzimu představit v české premiéře jednu z nejvýraznějších jazzových interpretek současnosti,“ říká k vystoupení Reginy Carter umělecký ředitel festivalu Struny podzimu Marek Vrabec. Vstupenky jsou k dispozici ve festivalovém centru v pokladně Národního divadla. Uvolněné rezervace budou v prodeji hodinu před začátkem v místě konání koncertu. Více na www.strunypodzimu.cz.
Regina Carter se už ve dvanácti letech stala nejmladší členkou Detroit Civic Symphony. Již v šestnácti letech jí učarovaly jazzové housle. Na Oakland University působila ve školním big bandu. Po absolvování univerzity se vydala houslistka na zkušenou do Německa a strávila skoro dva roky hraním v mnichovských klubech, aby se v roce 1987 vrátila do Detroitu a stala se členkou dívčí kapely Straight Ahead, se kterou nahrála dvě alba.
V roce 1991 se rozhodla otestovat své schopnosti v nejtvrdší jazzové konkurenci a vydala se do New Yorku, kde se jejími partnery stali mj. Steve Turre, Kenny Barron, Cassandra Wilson, The String Trio Of New York nebo Oliver Lake. Zásadní zlom v její kariéře ale přinesla spolupráce s Wyntonem Marsalisem při nahrávání oratoria Blood on the Fields. Paprsky slávy z alba ověnčeného Pulitzerovou cenou ji na jazzové mapě zviditelnily natolik, že po dvou titulech pro firmu Atlantic (Regina Carter, 1995, a Something for Grace, 1997) podepsala smlouvu s vydavatelstvím Verve.
Při nahrávání debutu pro tuto společnost (Rhythms of the Heart, 1998) její pozvání do studia přijali mj. Werner Vana Gierig, Peter Washington, Lewis Nash, Kenny Barron, Richard Bona nebo Romero Lubambo. O dva roky později se nechala inspirovat písničkami, které mají nějaký vztah k jejímu rodnému Detroitu. Výsledkem bylo album Motor City Moments (2000). U jeho vzniku byli kromě jejího manžela a bubeníka Alvestera Garnetta také Marcus Belgrave, James Carter, Russell Malone ad. O rok později svou diskografii obohatila o komorní projekt nominovaný na Grammy (Freefall, 2001), na kterém byl jejím partnerem pianista Kenny Barron.
Na slavný nástroj - housle, které pro Niccola Paganiniho postavil Giuseppe Guarneri del Gesú, nahrála album Paganini: After A Dream (2003). Připomněla na něm svou „klasickou“ minulost ve skladbách autorů jako Maurice Ravel, Claude Debussy, Gabriel Fauré, do výběru zařadila také latinskoamerické standardy Astora Piazzolly nebo Antonia Carlose Jobima a jazzovou fasetu svého talentu prezentovala svou původní skladbou a tématem Wernera V. Gieriga.
V roce 2004 odložila Regina Carter na čas housle, aby se mohla starat o nemocnou matku. Po její smrti pak dokonce zvažovala o ukončení kariery. Naštěstí se tak nestalo a v loňském roce vydala album I’ll Be Seeing You: A Sentimental Journey. Houslistka do něj vložila veškerou technickou vyspělost a improvizační invenci při nahrávání oblíbených písniček své maminky, na jejíž láskyplnou péči nezapomíná. Na albu se mezi hosty objevují Dee Dee Bridgewater či klarinetista Paquito D'Rivera.
