Divadlo: Don Quijote de la mAncha - Hrad Trosky

DIVADLO KLAUNIKY BRNO uvádí:

NEJHRANĚJŠÍ AUTORSKOU KOMEDII SOUČASNOSTI

DON  QUIJOTE  DE  LA  ANCHA

Představení, které prodlužuje život 

Didaktická klaunikyáda na motivy románu Miguela Cervantese Saavedry uchopená dle vzoru velkého českého emigranta Jana Ámose Komenského.

V hlavní roli přední světový chůdoherec Lenoir Montaine.

Účinkují: Zuzana-Anna Rút, Dominika Duff, Monika Mušková-Rajská, Zdeněk Korčian, Zdeněk Zdenek Mazáč a další

Režijní vedení: Boleslav Polívka

Dramatizace: Zdeněk Mazáč, Zdeněk Korčian

Scéna: Dušan Ždímal

Kostýmy: Alice Lašková

Hudba: Části „Bolera“ od Maurice Ravela a symfonie „Don Quijote“ Richarda Strausse

Svéráznému zpracování osudů Dona Quijota a věrného služebníka Sancho Panzy nechybí humor, nadsázka, fantazie ani mystifikace. Po formální stránce zvolil režijní poradce představení, autor, mim, básník těla i duše  Boleslav Polívka cestu didaktické klaunikyády.

S vědomím toho, že společnost je  poznamenaná dekadencí a nedostatkem ideálů a opravdových vzorů, předstupují před diváky 2,38 m vysoký profesor španělského jazyka  a  literatury  a 120ti  kilogramová  Ancha   pracující jako vychovatelka na kominickém internátě ve Šlapanicích, v kostýmech Dona Quijota a Sancho Panzy. Se skupinou španělštinářů se ujímají nelehkého úkolu: - co nejlépe ztvárnit příběh důmyslného rytíře Dona Quijota.

Osou představení je vzájemné prolínání několika významových rovin. Řazením scén, počínaje bojem s větrnými mlýny až do Quijotova zmoudření je vytvářen příběh Dona Quijota, kterým neustále prostupují osudy profesora a vychovatelky, odrážející jejich slabosti i velikost, pošetilost i odcizení.

Střetáváním těchto dvou rovin vzniká řada humorných situací, jež jsou odrazovým můstkem pro vytváření nového vztahu mezi profesorem (hrajícím Dona Quijota), vychovatelkou Anchou (představující Sanchu) a dalšími postavami děje (princezna Dulcinea, pasováček, atd.). Jakoby celá inscenace vznikala momentálně před zraky a za aktivní spolupráce diváků.

Názornost, atraktivnost, spontánnost, lidový humor a především přirozená hravost. Forma, která je v představení Don Quijote de la Ancha Divadla Klauniky užita, je vlastně hra na hru v tom nejdivadelnějším slova smyslu. Výsledkem toho je pocit radosti z odkrývání a sdílení vzájemného vztahu mezi hercem a divákem, radost ze společné účasti na tvorbě okamžiku, která je umocněna prožitkem hybatelské síly ušlechtilého donkichotství.

                                                                                                             Dr. Jan Skutil