Děti slunce - Komorní scéna Aréna

Metoda hry je stejná, jakou používal jeho přítel A. P. Čechov, který krátce před tím zemřel. Postavy hry balancují mezi planým filosofováním a patetickým vyjadřováním svých horoucích citů, mezi diskusemi o budoucnosti lidstva a snahou smysluplně prožít vlastní život. Profesor Protasov, v jehož domě se hra odehrává, je schopen vskutku nevšedních myšlenek: „Jenže my, my lidé, my děti slunce, světlého zdroje života, my sluncem zrození, my nad tím černým strachem ze smrti zvítězíme!“ Ale svět kolem sebe moc nevnímá. Ani duševní nemoc své sestry, ani to, že jeho nejlepší přítel mu chodí za ženou. A do toho všeho vypukla epidemie cholery – průhledná metafora revoluce, která tehdejší Rusko zachvátila. Na tuto ruskou klasiku se podíváme groteskně expresivním pohledem režiséra André Hübnera-Ochodla, jehož režie jsou našim divákům již dostatečně známy.

Autor: Maxim Gorkij
Režie: André Hübner-Ochodlo
Dramaturgie: Tomáš Vůjtek
Překlad: Tomáš Vůjtek
Hudba: Adam Żuchowski
Scéna : André Hübner-Ochodlo
Kostýmy: André Hübner-Ochodlo
Inspice: Martin Kopecký
Nápověda: Kamila Holaňová

Antonov, sluha: Vladislav Georgiev
Pavel Fjodorovič Protasov: Marek Cisovský
Líza, jeho sestra: Anna Čonková
Jelena Nikolajevna, jeho žena: Renáta Klemensová
Jegor, řemeslník: Vojtěch Lipina
Boris Nikolajevič Čepurnoj: Vlastimil Burda
Melanie, jeho sestra: Tereza Cisovská
Dmitji Sergevič Vagin: Josef Kaluža