Jiří Kolář - 100 let od narození v Museu Kampa

Sbírka Jana a Medy Mládkových, která patří k nejvýznamnějším souborům u nás i v zahraničí vznikla po Kolářově první výstavě v Guggenheimově muzeu v New Yorku v roce 1975. Díla z této přehlídky Mládkovi po výstavě zakoupili a vytvořili tak základ sbírky, kterou v následujících letech postupně doplňovali a rozšiřovali. V roce 2003 sbírku paní Mládková věnovala hlavnímu městu Praze.

Výstava nepřímo navazuje na výstavu, která představila výběr z unikátní sbírky Jiřího a Běly Kolářových, kterou  Museum Kampa uvedlo v první polovibě roku a návštěvníci tak nyní budou mít jedinečnou šanci zhlédnout autorovu tvorbu od čtyřicátých do osmdesátých let.

Na Kolářově sbírce Jana a Medy Mládkových, kterou odborně užívá Museum Kampa, je pozoruhodný její mimořádný rozsah a také takřka výhradní soustředění na zásadní období čtyřicátých až sedmdesátých let. Tehdy totiž umělcův názor krystalizoval a zvolna se stával důležitou a originální součástí evropského současného umění. Později Jiří Kolář své nápady do důsledků rozvíjel a obohacoval dalšími objevy a technikami, ale základ již byl dán a směr vývoje v podstatě určen.

Dobře jsou zastoupeny rané konfrontáže a raportáže, v nichž uplatňoval motivy z časopiseckých, většinou černobílých reprodukcí nebo xylografií. Do nich se promítají určité souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé a také si je každý může vyložit jinak.
Osobité techniky rozvinul po létech experimentů a sbírání materiálů hlavně na konci padesátých a počátku šedesátých let. Jedním z časných objevů se stala muchláž, v níž se zmačkáním obrazů (xylografií, reprodukcí, map, notových záznamů apod. ) deformovaly původní motivy, abychom je mohli vnímat z nezvyklých úhlů pohledu. Jinou důležitou technikou se stala roláž, která vznikala rozřezáním reprodukcí na proužky nebo případně čtverečky. Ty pak autor podle určitých pravidel přeskupoval a sestavoval do nových kompozic. V prolážích se zase jiným způsobem prolínaly různé světy či epochy.

Mimořádně zajímavá, ale jen krátce užívaná, byla technika stratifie. Její podstatou bylo slepování barevných papírů a jejich prořezávání skalpelem. Tím se odhalovaly spodní vrstvy a vznikaly obrazy připomínající toky energií. Mimořádnou úlohu hraje chiasmáž, v níž se projevily nové možnosti písma. Autor trhal stránky starých i nových knih tištěných v různých jazycích a rozmanitými druhy písem. V tomto smyslu užíval i rukopisy, notové záznamy, zeměpisné, historické či hvězdné mapy, vzory látek, znaky šachových figurek.  

V umělcově díle nechybí ani klasické koláže, v nichž využil svou mimořádnou literární i obrazovou představivost. Antikoláže vytvářel zmizením základních motivů z reprodukcí známých obrazů. Například z Rousseauova auto-portrétu z pražské Národní galerie vyňal právě malířovu postavu. Tak donutil diváka k zamyšlení, k nezvyklému způsobu vnímání reality. Velmi krásná a nápaditá je také řada kolážovaných objektů, rovněž již z šedesátých a počátku sedmdesátých let. Za zmínku jistě stojí i transparenty a závěsy, ve kterých reagoval na výtku, že jeho umění je málo angažované a s lehkým humorem parodoval atmosféru prvomájových průvodů .

Velkou část sbírky tvoří díla vystavená v roce 1975 na Kolářově první výstavě v Guggenheimově muzeu v New Yorku, která pak Mládkovi zakoupili. Ti ovšem byli od šedesátých let s umělcem v pravidelném styku a tak se v průběhu několika desetiletí tato mimořádná kolekce postupně rozrůstala.

Otevírací doba: denně od 10 do 18 hodin, včetně pondělků