Martin Talaga: Headless Mule - premiéra

Na brazilském venkově je víra v tuto legendu tak silná, že někteří lidé nevycházejí ve čtvrteční noci ven. Časem se interpretace tohoto mýtu rozvinula a v současnosti zobrazuje hříchy jako smilstvo, nekrofagie nebo svatokrádež. Ve variacích mýtu žena bezhlavou mulu porodí.

 

Dnes bychom to nazvali Slut-shamingem. Slut-shaming je forma šikany – prostřednictvím ponižování lidí, zejména žen a dívek, které jsou vnímány jako porušení očekávání chování a vzhledu v souvislosti se sexualitou. Často se používá iv souvislosti s homosexuální menšinou, která mohou čelit nesouhlasu se sexuálním chováním považovaným za promiskuitní.

Příklady slut-shamingu mohou mít mnoho podob ,zahrnují kritizování nebo trestání za: porušení pravidel oblékání , oblékání vnímána sexuálně provokativním způsobem; vyžádání přístupu k antikoncepci; předmanželský, mimomanželský, homosexualní, příležitostný nebo promiskuitní sex; nebo provozování prostituce.

Co je na příběhu podstatné je ale to, že zatímco žena je přeměněna v bestii, nikde není zmínka o nějakém trestu pro muže, který s ní daný hřích spáchal. Se Slut-shamingem se zřídka setkávají heterosexuální muži a tedy, slut-shaming je ukázkovým příkladem dvojího metru.

Zatímco ženy za projevy sexuality odsuzuje, muže za stejné chování chválí. Zatímco „kluci budou kluci“, dívky budou cundry. Přestože veřejná diskuse o problematice slut-shamingu začala nedávno, ponižování žen pro jejich sexualitu není žádnou novinkou.

 

⍟ Choreografie, interpretace: Martin Talaga
⍟ Dramaturgie: Tomáš Procházka
⍟ Hudba: Tanita Yankova
⍟ Produkce: Adriana Spišáková
⍟ Světla: Karlos Šimek

 

Martin Talaga je tanečník, choreograf a performer v oblasti současného tance a fyzického divadla, zajímá se ale také o experimentální a vizuální díla a lidové tance. Během svých studií a profesionální kariéry měl možnost spolupracovat s různými choreografy, divadelními režiséry a soubory. Jako choreograf je autorem několika úspěšných inscenací –SYNovial (ve spolupráci s Markem Zelinkou), BOI (ve spolupráci s Matějem Matějkou), FAUNUS, Total Eclipse of the Heart ,SARX a SOMA, za kterou získal ocenění Objev roku a Taneční inscenace roku na festivalu Česká taneční platforma 2018. Také je zakladatelem Pinkbus platform, za kterou získali ocenění Produkční počin roku festivalu next wave/příští vlna 2021 a také nominaci na cenách DNA 2022 za mimořádný přínos, rozvoj a počin na poli nového divadla .

 

Tomáš Procházka absolvoval divadelní režii a dramaturgii na VŠMU v ročníku Ľubomíra Vajdičku a Jána Štrbáka. V prosinci 2015 měla úspěšnou premiéru jeho autorská performance KAFKA.DREAMING (nominace DOSky 2016 v kategorii Objev sezóny), kterou vytvořil ve spolupráci s Petrem Tilajčíkem. Jeho premiérou na bratislavské scéně bylo právě na scéně divadla Aréna a autorská adaptace Bergmanovy Persony v divadle Aréna s Petrou Vajdovou v hlavní roli. V divadle Aréna jeho působení úspěšně pokračovalo premiérou činoherní inscenace operního libretta Pucciniho Toscy (květen 2018). V SND debutoval v sezóně 2017/18 s autorskou performancí ARTAUDIA.AUTOPSY. Mezi jeho nejvýraznější počiny patří rozpracovaná dramaturgická trilogie Stratená generace. Jeho debutem na české divadelní scéně byla v sezóně 2020/21 inscenace Ibsenova dramatu Heda Gablerová, pro Horácké divadlo v Jihlavě.