-
Nešťastná láska, utajovaná touha, temná vášeň, všudypřítomná smrt.
Koláž z korespondence a díla Federica Garcíi Lorcy, španělského básníka „temné smrti“ v duelu s jeho poslední velkou tragédií Dům Bernardy Alby, ve které předpověděl svůj vlastní tragický konec. Muži X ženy, láska X nenávist, povinnost X touha, život X smrt.
„Věci nejsou nikdy takové, jak by se člověku líbilo.“
LORCA
Scénická koláž na motivy života a díla španělského básníka a dramatika Federica Garcíi Lorcy, který je v Granadě zatčen a uvězněn. Noc před popravou strávená ve vězení je dokonalým časem pro zúčtování se svým lidem, městem, dílem, láskou, smrtí… se svým vlastním životem…
„A jak teď to všechno vím: Život je ona cesta,
na které bez lásky je člověk strašně sám!“
režie: Martin Vokoun
pohybová spolupráce: Rostislav Šrom
poradce pro práci s veršem: Marta Hrachovinová
hrají: Lorca Michal Kuboušek
Dalí, Marcolfa, Leonardo, Luna a další Jan Knespl
Belisa, Kněz, Luis, Otec a další Aleš Fidler
Perlimplín, Matka, Voják, Muž a další Jan Pichler
BERNARDA
Doňa Bernarda Alba po smrti manžela neústupně hlídá své čtyři dcery a ze svého domu udělá celu. Místo osudu nevěst, je čeká osud jeptišek. Až příchod tajemného Pepeho Romana zamíchá kartami osudu a rozpoutá nečekanou bouři. Chce matka pro své děti vždy jen to nejlepší? A je správné následovat své vášně?
„A nechci slyšet žádný pláč. Smrti je třeba hledět přímo do očí. Ticho! Mlč povídám! Plač, až budeš sama!”
režie: Diana Šoltýsová
dramaturgie: Lenka Smrčková
kostýmy: Agnieszka Pátá Oldak
pohybová spolupráce: Irena Kristeková
hrají: Bernarda Karolína Půčková
Poncie Taťána Havlová
Adéla Jaroslava Košková
Martirio Magdalena Jirounková
Angustias Lucie Volhejnová
Magdalena Zuzana Částková
hlas Marie Josefy Diana Šoltýsová
FEDERICO GARCÍA LORCA – básník temné smrti
Narodil se 5.června 1898 a dětství prožil v Granadě. Matka byla učitelka, otec statkář. Roku 1914 se dává zapsat na granadskou universitu (na filosofii, literaturu a práva) a učí se hrát na klavír a na kytaru. Jeho první verše vznikají asi v roce 1916, žije v Madridu, kde se setkává s umělci patřícími mezi ohnisko avantgardy. V letech 1929–1930 studoval v USA na Kolumbijské universitě, poté strávil několik měsíců na Kubě. Fašisté Lorku nenáviděli coby republikána, homosexuála a „lidového básníka“, který prý „svým perem způsobil více škody než jiní pistolí.“
- srpna 1936, měsíc po začátku španělské občanské války, byl v Granadě zatčen frankistickými vojáky a bez soudu zastřelen. Údajně byl pohřben v jednom z masových hrobů nedaleko vesnice Alfacar, ale dodnes nebyly nalezeny jeho ostatky.
„Byl to ztělesněný blesk, energie v neustálém rychlém pohybu, světelná radost, něha úplně nadlidská. Jeho osobnost byla magická a brunátná a přinášela štěstí,“ tak charakterizoval Pablo Neruda španělského básníka, jehož hra Dům Bernardy Alby, dokončená 19. července 1936, tedy přesně měsíc před autorovou smrtí, je jednou z nejpůsobivějších her španělského divadla.
Mezi další Lorcovy hry patří: Pláňka (Yerma), Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina, Krvavá svatba nebo Mariana Pineda. Psal také poezii (např. Cikánská romance nebo sbírka Básník v New Yorku), maloval a hrál na klavír.
Lorcův osobní život je obestřen několika tajemstvími. Často bulvarizovaný je jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence. Zda byl tento cit opětován není známo, Salvador Dalí se k tomuto tématu odmítal až do konce života vyjádřit a Lorcu označoval vždy jen za přítele z mládí.
„V divadle, které chci dělat, utíkám přes hory a doly za prostými lidmi, ukázat jim věci z tohoto světa – zelenou lunu v horách a růžovou lunu u moře. A právě teď, když luna vychází a světlušky pomalu prchají do svých jeskyní, začíná velké představení.“
F. G. Lorca
Čarodějnice 2024
