Těšnovské nádraží: Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření - Muzeum hlavního města Prahy

Vznosnou architekturou vynikala zejména ústřední část nádražní budovy, jejíž průčelí bylo pojato jako klasický vítězný oblouk se čtyřmi sloupy, na nichž byly umístěny sochy znázorňující obchod, vědu, průmysl a hospodářství. V nejvyšší části se nacházelo sousoší zobrazující průmysl a rolnictví, nad nimž se vypínala Austrie jako jejich ochránkyně. Stejně honosně byly pojaty i vnitřní prostory odbavovací dvorany, což opět dokládá časopis Světozor: „Vůkol jsou znaky hlavnějších stanic dráhy severozápadní, a sice hned nad vchodem znak Prahy a Vídně, po obou stranách Znojma, Jihlavy, Německého Brodu, Kutné Hory, Kolína, Litoměřic, Ústí nad Labem, Děčína, Trutnova, Hostinného, Mladé Boleslavi, Jičína, Králové Hradce, Chlumce, Nymburka a Lysé. U znaků měst českých jsou nápisy české, u německých německé, jen města Lysou a Nymburk anektovali pro němectví a napsali tam nápisy po Německu. Znaky jsou vkusně malovány. Dále nalézá se ve vestibule veliká mapa zemí rakouských a německých a zemí pohraničných. Čekárna pro I. a II. třídu jest zařízena velmi elegantně; sedadla jsou potažena zeleným aksamitem, stoly jsou mramorové. Na stropě nalézají se skvostné arabesky. Také restaurace a čekárny III. a IV. třídy jsou slušně zařízeny“ (Světozor, rok 1876, č. 44, s. 591).

Nádraží sloužilo primárně osobní dopravě, pro nákladní dopravu bylo již dříve zřízeno nádraží na blízkém Rohanském ostrově. Od roku 1919 neslo název Denisovo, podle francouzské historika a politika, odborníka na slovanství, který významně podporoval vznik samostatného Československa. V době nacistické okupace bylo nádraží přejmenováno na Vltavské a po únoru 1948 na Praha-Těšnov. Roku 1972 zde byl ukončen provoz osobní dopravy, kvůli výstavbě Severojižní magistrály došlo ke zbourání severního křídla budovy a 16. března 1985 k odstřelení zbývajících částí budovy ‒ bez ohledu na jejich architektonickou hodnotu a zajímavé možnosti využití.