OLGA (HORRORY Z HRÁDEČKU) - Divadlo Letí Praha (Festival Bez hranic)

ANNA SAAVEDRA

Režie: Martina Schegelová

Olga Obrazy ze života Olgy Havlové, který si sama nevybrala, ale který hrdě vzala za svůj. Anna Saavedra, autorka, která v rámci rezidenčního programu Divadla LETÍ napsala hru Tajná zpráva z planety matek, jejíž inscenaci již čtvrtou sezónu s úspěchem uvádí brněnské HaDivadlo, tentokrát věnuje svou pozornost osobnosti Olgy Havlové, někdejší první dámy disentu a první dámy této země.

„Olga (Horrory z Hrádečku)” získala ocenění Inscenace roku v anketě „Divadelních novin”, Pavlína Štorková se umístila na 1. místě v kategorii ženský herecký výkon ve výroční anketě serveru i-divadlo.cz. Inscenace „Olga (Horrory z Hrádečku)” se umístila na 3. místě v kategorii inscenace roku ve výroční anketě serveru i-divadlo.cz . Pavlína Štorková zvítězila v Cenách divadelní kritiky v kategorii Ženský herecký výkon. Anna Saavedra zvítězila v Cenách divadelní kritiky v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku. Pavlína Štorková byla za roli Olgy v užší nominaci na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon.

Premiéra: 23. března ve Vile Štvanice, Praha.

Podle divadelní hry z Vily Štvanice zůstal po Olze Havlové prázdný prostor

Vašku, tahle hra je o mně!" říká Olga Havlová po naivně nadšeném a lehce ješitném monologu svého manžela − novopečeného prezidenta − v úvodu inscenace Divadla Letí nazvané „Olga (Horrory z Hrádečku)”. (...)

Hra Anny Saavedry (...) Olgu představuje v nechronologicky řazených obrazech coby ženu, která si svůj osud nevybrala, ale dokázala ho statečně žít. Ženu realistku, která si nepotrpí na velkohubosti ani oficiality, je za všech okolností svá a v dobrém slova smyslu "normální", umí si užít život a vždy stojí za svým manželem.

Nejde tu o překvapivé informace či o převratnou interpretaci mnohokrát propraného. Inscenaci v režii Martiny Schlegelové se ovšem daří divadelně zachytit podstatu Olžina bytí, její samozřejmý, leč nedeklamovaný feminismus, vnitřní sílu a hodnoty, které jako osobnost vyznávala a zosobňovala pro druhé. (...)

Podařilo se připomenout Olgu i jako postavu veřejného života, po jejíž integritě stále zůstává prázdný prostor, na což nepřímo naráží i Havlovo mnohokrát opakované "Olga?!" na konci hry, kdy poprvé zůstane viset ve vzduchu bez odpovědi.

Ester Žantovská, Hospodářské noviny, 4. 4. 2016