Buty mají nové album.

Třikrát HURÁ – za hudbu, za texty i za to všechno. Buty jsou jako naši hokejisti. Nejenže jich je pomalu stejně velký mančaft, ale každé album je další nová bitva, ve které se chvíli zdá, že už je všechno ztraceno, ale v poslední minutě třetí třetiny přijde neuvěřitelný tah na branku, zlatý gól a přepisování dějin. Nejen kapely, ale i domácí hudební scény. A VOTOM to je. Porod, ponor a zlom. To jsou poslední čtyři roky od alba Normale po album Votom. Radkovi Pastrňákovi a jeho přátelům se povedlo začít úplně znovu (to když veškerý studiový materiál znovu a znovu mazali) a po létech lehké až zlehčující albové konverzace na kterékoli lechtivé téma překvapit hloubkou takřka povodňovou. A poté ještě překonat všechna aranžérská a instrumentální očekávání (už tak dost vysoká) a obloukem se dostat na skvostný experimentální jazzrockový prvopočátek. Skupina Buty zkrátka přichází v nové síle, v plné zbroji a v úplné dospělosti. Vezměme to ale od začátku, tedy od Normale: „To byla deska, na které jsem se pokoušel využít svých zkušeností s cikánskou muzikou k vyjádření nespokojenosti se sebou, ke srandě s tím spojené a k pobavení kapely, potažmo branže, potažmo lidí, kteří nás mají rádi. Nejlíp to zvenčí zhodnotil Michael Kocáb, když mi oznámil, že to slyšel a že se jedná o konfiskaci cikánského duchovního vlastictví bílou většinou. Deska Votom není zatížena žádnou konfiskací majetku menšiny, pokud za menšinu nepovažujeme skupinu Buty,“ vysvětluje zásadní rozdíl a posun Radek Pastrňák. Koneckonců měl na to dlouhá léta, které více či méně strávil ve studiu Kročkov, ať už sám, s velkou či malou partou (tzv. Tichá parta – Tasos Engonidis, Vlastík Šmída a Michal Žáček) nebo s bývalou vokální formací GG Pump. (Dokončovalo se ve zlínském stuidu „V“.) V souladu se svou filozofickou duší pak „dumal nad smyslem naší muziky v rychle se měnícím světě, jestli už na to nejsme staří, jestli na to bude ještě někdo zvědavý a tak dále.“ A taktéž jako správný muž stále konal: „Natočili jsme kilotuny jedovaté antihudby (něco na desce zbylo) a teprve loni na jaře se začalo dařit s děláním věcí, které se dají poslouchat, odpovídají našemu věku a tématicky se drobně liší od věcí na starších albech.“ Že by krize středního věku kapely? Dost možná – Buty z ní ovšem vyšli zocelení, otužilí, zdraví a ještě krásnější než předtím. Pestré album, kde zazní Orient, salsa, opravdická hymna, country vypalovačka i rocková brilance a kde jemná ironie a minimalistická říkánka střídá dospělá témata, je událostí letošního jara. Událostí dostatečně jedovatou a návykovou, aby vám narušila imunitní systém a nadobro vlezla pod kůži. Album VOTOM je prostě vo tom. A ještě malý návod k použití přímo od zdroje – Radka Pastrňáka: „Deska je taková, že je třeba si na ni malinko zvyknout, vyzkoušet různé druhy poslechu – doporučuje se alkohol a tak dál…“ Naživo k vyzkoušení už brzy.