Z prachu hvězd - Nová scéna Národního divadla

„Co tu ještě strašíte? Dite spat!“

Lenka Lagronová patří mezi nejvýznamnější žijící české dramatiky. Svědčí o tom nejen desítky inscenací jejích her, nýbrž i řada ocenění a nominací. Za hru Z prachu hvězd získala druhou cenu v soutěži o novou česko-slovenskou hru Dráma 2010. Činohra Národního divadla si považuje za čest uvést tento skvělý text ve světové premiéře.

Lagronové hry bývá těžké žánrově zařadit – píše sice o vážných věcech, ale zároveň jí neschází poťouchlý, často až mírně cynický smysl pro humor. Z prachu hvězd je v tomto ohledu její zatím asi „nejhumornější“ hrou. Tři stárnoucí sestry žijí s matkou v opuštěném domě a marní čas hovory o snech, dávných láskách a hlavně o vesmíru a možnosti kontaktu s mimozemskou inteligencí. To je odkaz jejich zesnulého otce, který byl posedlý vesmírnými lety a tuto vášeň na své dcery přenesl. Je sobotní večer, peče se bábovka a jako obvykle hovoří o ničem. Táňa a Dáša vzpomínají na společnou bývalou lásku, muže, s nímž je pojilo přátelství, které však nikdy nepřerostlo v milenecký vztah a s jehož smrtí se nedokážou srovnat. Kája, postižená Aspergerovým syndromem, se pokouší zachytit signál mimozemské civilizace. Asi by se nic nestalo a šlo se jako obvykle „spat“, kdyby... kdyby se neozval zvonek a nezjevil se nový soused Jarda s mísou chlebíčků. Přítomnost muže, byť poněkud podivného, v bytě, kam od smrti otce muž nevstoupil, vyvolá v životě sester malé zemětřesení... zvláště když se do hry zapojí i matka, která má s muži a se životem spoustu nevyřízených účtů.

Fotografka inscenace: Hana Smejkalová
Délka představení: 1 hodina 20 minut, představení se hraje bez přestávky

 Režie: Štěpán Pácl
Scéna: Andrej Ďurík
Kostýmy: Daniela Klimešová
Dramaturgie: Jan Tošovský
Hudba: Jakub Kudláč