Vernisáž výstavy Nikoly Kostkové v Galerii Sýpka

Tlumená barevnost obrazů Kostkové má blízko k expresivní abstrakci. Stálým a nejhlubším východiskem její práce je krajina pojednávaná jako vnitřní prostor lidské mysli. Její tvorba osciluje na pomezí experimentální malby a je jednoznačně jakýmsi vnitřním odrazem autorčina intimního světa. Pozvolné hledání a nacházení jemných krajin duše je často zcela nekonkrétní a odhalené niterné obrazy jsou jakoby jen tušené. Svou bravurnost malířského řemesla nechá záměrně potlačovat a v ústraní vnitřního světa odhaluje jen jemné doteky barevných ploch vlévajících se jako pomalé řeky do plátna. Jednotlivé prvky vzpomínek či naznačených tajemství jsou zcela nekonkrétní a vznikají často dílem regulované náhody nebo malířského experimentu. Kostková svou paletu barev na plátna nanáší i vymývá, nechá přirozeně zamrzat i narušovat... a jednotlivé plány se tak pozvolna vrství a roztahují v originálních barevných kombinacích. Introvertní malířský přístup čerpající umělecké podněty ze svého vnitřního světa pocitů, myšlenek a prožitků silně ovlivňuje její tvorbu. Kostková má potřebu tvořit a malovat, méně již svou tvorbu prezentovat či utkávat se v malířských galerijních a společenských konverzacích ne-li soubojích. Její práce tak zůstává povětšinou ukrytá v mysli či v zamčených na sedm západů, někdy imaginárních, ateliérech. Ovšem duševní klid, který je autorce vlastní, může být i motorem malířského ultralightu s omezenou hmotností... V Sýpce tak budeme slavnostně přizvání k jemnému pootevření autorčina nitra.