Etnografická expozice Regionálního muzea Mělník

Některé kusy, především ty jednodušší, si vyráběli hospodáři sami, ostatní byly dílem tesařů a truhlářů. Od 18. století se typickým a nejrozšířenějším zdobením nábytku stalo malování.

Na čestném místě pod okny stojí stůl, okolo kterého se odehrával rodinný život. Lavice u stolu sloužily dvojímu účelu - jednak k sezení, jednak ke spaní mladších členů rodiny. Židle, vývojově mladší než lavice, byla původně čestným místem pro hospodáře a vzácné návštěvy. Nedílnou součástí interiéru je i postel, rozebírací, s jedním vyšším čelem. Truhla patří k vývojově nejstarším kusům nábytku, sloužila k ukládání oděvů, šperků a knih i jako sedací nábytek. Misník k uložení nádobí a uskladnění potravin patří k mladšímu vývojovému typu - s dvěma plnými skříňkami a volným prostorem uprostřed. Na závěsnou polici, která neplnila jen funkci praktickou, se ukládaly talíře, džbánky, ale i parádnější kusy nádobí, jež místnost zdobily.
Interiér je doplněn obvyklou výzdobou 19. století - podmalbami na skle s církevními motivy: Svatá rodina se sv. Janem a Maří Magdalenou, Kristus a Panna Marie. Jako ukázka osvětlení světnice jsou v interiéru instalovány různé typy svítidel: držák na louče, držák na "sloupky", svícny.

Všední den obyvatel venkova

Druhá část etnografické expozice je věnována všednímu životu na venkově v 19. a na počátku 20. století.Všední den vesnice byl podřízen jednak vegetačnímu cyklu přírody, jednak po celé generace zažitým zvykům a biorytmům. Muži - hospodáři náležela starost o polní hospodářství, chlévy, stáje a hospodářská zvířata, v zimním období pak oprava a výroba nářadí. Tyto činnosti dokumentují exponáty v této části: rádlo, kosa hrabice, sedlářská stolice, nástroje na opracování dřeva.

Ženská práce byla více podřízena dennímu biorytmu. Starostí ženy byla péče o děti, domácnost, drůbež, zelinářskou zahradu, téměř výlučně ženskou záležitostí byla péče o len. Pravidelnou činností ženy bylo pečení chleba. V expozici je prezentováno díží s kopistí a ošatkou, na které bochníky kynuly. Stloukání másla a výroba tvarohu je dokumentována máselnicí tlučkou, formičkou na máslo či žebříčkovým lisem na tvaroh. Mezi předměty charakterizující zpracování lnu patří např. mědlice, motovidlo, vochle.
Ač si většinu potřebných věcí pro domácnost vyráběli hospodáři sami, přesto se ani zde neobešli bez specializovaných profesí. Typickým příkladem jsou kováři, kteří byli v zemědělském prostředí velmi potřební. Kovali koně, opravovali a vyráběli nářadí, kuchyňské potřeby a v neposlední řadě sloužili jako zvěrolékaři a ranhojiči, což dokumentuje vystavené zubolékařské náčiní z 19. století ze Šemanovic. To spolu s kovářským nářadím a ukázkami kovářské práce tvoří součást etnografické expozice.