Underground a Československo 1987–1988

Po tvrdých represích z počátku 80. let nastává ve druhé polovině desetiletí oživení nejen opoziční scény, ale i takzvané šedé zóny, kterou probudil z letargie nový politický kurz Moskvy po nástupu Michaila Gorbačova k moci, a který se ve zmutované podobě odrazil i v nejvyšších patrech domácí komunistické strany. Pro normalizační vedení se tzv. perestrojka a glasnosť staly noční můrou, jelikož popíraly vše, na čem stál Husákův, respektive Jakešův režim. Zkostnatělé vedení Komunistické strany Československa považovalo přestavbu za nejhorší krizi, v níž se strana ocitla od února 1948. Krátký čas hájemství opozice, kdy komunisté nevěděli, co si mohou a nemohou dovolit, vytvořil podmínky vedoucí k rozmanité kulturní produkci, včetně bouřlivých diskuzí uvnitř Charty 77, jak dále postupovat vůči vládě jedné strany. Krize v Chartě 77 nakonec vedla k první skutečně politické demonstraci od srpna 1969, která se odehrála v Den lidských práv 10. prosince 1987 na Staroměstském náměstí, a jež je dodnes neprávem opomíjenou událostí.

O tom všem i dalším budou na konferenci v Knihovně Václava Havla hovořit odborníci a odbornice na problematiku (nejen) undergroundu.