Unikátní sušický mechanický betlém, v němž je téměř 150 pohyblivých figur, najdete v Sušickém Muzeu Šumavy

1.3.2021 – 31.12.2021, 23:59

Legenda o ztracených sušických jesličkách se stala jedním z podnětů, které daly dohromady dva významné řezbáře na Sušicku, Karla Tittla a Pavla Svobodu. Výsledkem této spolupráce byly nové mechanické sušické jesličky, které byly slavnostně otevřeny pro veřejnost 27.11.2004 po pouhých deseti měsících práce. Při práci jim pomáhali i další řezbáři a všichni dohromady odpracovali 4 028 hodin.

Unikátní sušický mechanický betlém, v němž je téměř 150 pohyblivých figur, najdete v Sušickém Muzeu Šumavy
  • Adresa:
    náměstí Svobody 40,
    Sušice, 342 01

Karel Tittl se narodil r. 1954 a žije dnes ve Velharticích. Od r. 2003 je členem Sdružení výtvarníků ČR a v roce 2005 se stal také členem Unie výtvarných umělců ČR. Při práci na betlému navrhoval architektonické pojetí a vyřezal velké figury a objekty.

Sušický rodák Pavel Svoboda, narozený v roce 1965, je původním autorem nápadu na vytvoření betlému. Na starosti měl zejména složitý mechanismus, barevné ladění objektů a figur a vyřezával menší postavy. Pavel Svoboda zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve věku nedožitých 48 let dne 7. května 2014. Do poslední chvíle se staral o mechanismus betlému a jeho údržbu.

Betlém, koncipovaný do šesti úrovní, je v muzeu zasazen do prostoru 6 x 3,5 x 2,8 metru. Tvoří jej kolem třiceti velkých figur v popředí, přibližně 150 pevných a 150 pohyblivých figur osazených do krajiny Sušicka, z toho polovina je pohyblivých. Pohybuje se také několik z celkem 35 objektů ( mlýnská kola, vory …). Celková rozloha betlému je přes 16m2 . Konstrukce betlému je vytvořena z borovice, domy z lipového dřeva a krajina je dotvářena za pomoci polystyrenu a modelářských materiálů, vesměs jsou používány akrylátové barvy, na figury (postavy) barvy olejové. Použito bylo zhruba 30 m2 překližky, 1,5 m3 borového a více než 6,2 m3 lipového dřeva. Na projektu se finančně podílelo město Sušice, sponzoři a autoři. Finanční krytí nákladů spojených s výrobou betlému ve výši cca 700.000,- Kč si museli zajistit sami řezbáři. Nakonec sponzoři (asi 61 institucí a 45 soukromých osob) přispěli částkou zhruba 200.000,- Kč a Město Sušice betlém od řezbářů odkoupilo za částku 200.000,- Kč. Velkou posilou pro tvůrce byla dlouhodobá podpora starostky města (nynější senátorky) JUDr. Jiřiny. Rippelové a ředitelky Muzea Šumavy Mgr. Zdeňky Řezníčkové.

Sušický betlém odráží „kraj starých dob“ – od klasické dřevěné architektury, přes roubenky, šumavské statky, kamenné stavby, až po takové historické klenoty, které snad budou znát jen opravdoví pamětníci – židovskou synagogu v Sušici, nebo prášilskou papírnu. V krajině jsou zasazeny klasické dominanty a představeny jsou i významné památky města Sušice a jeho okolí.

Na horizontu proti Vám je nejvyšší řada objektů, poměrně vzdálených od samotné Sušice. Zleva vidíte mlýn, k němuž přivážejí hospodáři pytle zrní. Následuje prostá kaplička, ke které chodívali lidé se slovy modliteb. Vedle ní je horská usedlost s charakteristickou šumavskou zvoničkou – uzavřené hospodaření, které v často zasněžené šumavské krajině muselo obyvatelům zabezpečit soběstačnost na poměrně dlouhý čas. Uprostřed je výrazná hradní dominanta a jeden ze symbolů ochrany kraje – hrad Rabí. Následuje kostel, ve kterém se lidé scházeli ve velikém počtu, aby společně vyslechli slovo boží a nakonec další významný hrad – Kašperk. Ještě výš nad nimi se rozhlíží nad celým Sušickem i Svatobor se svou rozhlednou v původní i současné podobě.

Druhá řada objektů ukazuje jiný typ hradu, který chránil život už v podhůří – hrad Velhartice. A vedle už následují ukázky života na Šumavě – je tu živo u muziky, kde lidé zapomínali na své starostí, ale je tu i práce, která je živila – od zemědělství a samostatné řemeslnické práce až k organizované důlní činnosti k těžbě zlata kolem Kašperských Hor.

Třetí řada objektů připomíná, jak mnoho znamenalo pro Šumavu bohatství dřeva. Začíná vlastně už vlevo od hradu Velhartice, na vršíčku, na který právě dva dřevaři s koněm vytahují poražený strom. Odtud směrem dolů při levé stěně je znázorněno plavení dřeva vodním kanálem a odtud doprava jsou naznačeny důležité výroby, hlavně v papírně a ve sklárně. Vedle sklárny je také kostel sv. Mouřence, pod kterým v rozlehlém otavském údolí pracovala jedna z nejznámějších skláren v Anníně. A ještě něco je ve třetí řadě. Když se vrátíte pohledem doleva, nad úrovní řady vidíte sušické poutní místo – kapli Anděla Strážce. Je tu nad ostatní řadou objektů vyvýšen stejně, jako ve skutečnosti stojí na vrchu nad městem . A pod kaplí na lavičce shlíží na Sušici spisovatel Karel Klostermann.

Čtvrtá řada připomíná památky samotného města Sušice. Vlevo k nám vyplouvají voraři,

všimneme si také rýžovníků zlata a už nás od řeky přivádí východní brána rovnou do středu města, na jeho náměstí, kde se scházela většina Sušičanů, trhovců i kupujících odjinud. Také je na náměstí pořádně živo. Kolem radnice, která po přestavbě v 18.století byla největší radnicí v Čechách, jsou rozmístěny výstavné domy, zejména dům Voprchovský (dnešní muzeum) a Rozacínovský (s kdysi slavnou lékárnou), a další domy, např. „U korábu“, od jehož hospody právě vyjíždí pivovarský vůz a v němž v poklidu nalévá hospodský svou dobrou míru. Nesmíme zapomenout také na „mosteckou“ či „klášterní“ bránu, která směřovala k mostu přes Otavu a dál ke Zlaté stezce. A úplně napravo jsou v této řadě kostel sv.Václava a také židovská synagoga, která byla zbořena v šedesátých letech 20. století.

Pátá řada je rozdělena. Vlevo od „svaté chaloupky“ je naznačeno využívání vody jako dalšího bohatství Šumavy. Člověk by svými svaly nestačil ze stromů vyrobit objemné trámy, ale používá k tomu pilu ( katr ) poháněnou vodním pohonem. Vpravo je výrobna sirek, které proslavily Sušici po celém světě. A protože od sirek vznikají také požáry, je tu i symbol hasičského sboru, který má v Sušici velkou tradici a také velkou úctu.

Šestou řadu tvoří především samotná svatá chaloupka, jádro a srdce všech vánočních jesliček. To je ta část, která připomíná, že původní Ježíšův příběh se naplnil kdesi na dalekém východě, v chudém chlévě za městem Betlémem. Naznačuje to palma, cizokrajný slon a velbloud i oděvy bohatých příchozích poutníků. Na ostatních postavách ani nepoznáme, že by mělo jít o krajinu cizí. A je to tak správné, protože Ježíšův příběh obepnul svět, spojil ho jednou vírou v budoucnost, ať jsme kdekoliv.

© Z. Řezníčková, Z. Papeš

Navštivte i další pobočky Muzea Šumavy v Kašperských Horách, Dobré Vodě a Železné Rudě.