A Hundred Years of Czech Design

Zahájení výstavy proběhlo 6. dubna za přítomnosti Evy Takamine, ředitelky Českého centra v Tokiu, a Radima Vondráčka, odborného ředitele Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Kurátorkami výstavy jsou Lucie Vlčková a Mariana Kubištová z UPM. Výstava bude v Okazaki přístupná publiku až do 19. května 2019, poté se přesune do Muzea umění a designu v Toyamě a následně do Tokia a Kjóta. U příležitosti jejího konání v tokijském Setagaya Art Museum na podzim 2019 plánuje uspořádat doplňující výstavu současného českého designu ve své galerii i České centrum Tokio. 

Přehlídka artefaktů českého designu uplynulého století je strhující ukázkou uměleckého, řemeslného a technického vývoje malé země uprostřed Evropy, která nejen v oblasti designu nejednou zazářila a zařadila se mezi významné spolutvůrce západoevropské kultury. Postihnout vývoj designu dané epochy však není úkol jednoduchý – historie designu není utvářena jen estetickými kritérii a nelze ji oddělit od dění společenského a politického od technologického vývoje i analogického kontextu na evropském kontinentě. Neméně podstatným faktem je, že Čechy v průběhu 20. století prošly dramatickými změnami své státnosti, byly více či méně pod vlivem okolních zemí a národů a tomu úměrně se snažily politicky i kulturně emancipovat. Setkáme se tak s obdobími a projevy, kdy se český design přiklonil k internacionálním proudům (jako např. funkcionalismus), kdy styl spoluvytvářel (art nouveau v podání Alfonse Muchy) či kdy se programově odlišoval (nacionální projevy art deca) nebo když dosáhl naprosté neodvislosti a jedinečnosti (kubismus). S rozdílnou mírou se design promítl do každodenního života – někdy byly ty nejvýznamnější artefakty designu naprostou exkluzivitou, která měla omezené publikum, jindy se staly mainstreamovou záležitostí, která pronikla do každodenního života tisíců lidí. V některých etapách se v designu více projevovaly vlivy volného umění, jindy to byly spíše technologické, výrobní nebo sociální otázky, které formovaly produkci užitkových předmětů. Stejně proměnlivé bylo vnímání a ohodnocení tradiční řemeslné rukodělné výroby či naopak průmyslové produkce – a v průběhu století se názory na tyto odlišné póly přístupu vyměnily několikrát od adorace po naprosté odmítnutí. Výběr exponátů, které mohou proměny designu v Čechách nejlépe ukázat, je vždy relativní, třebaže klíčová jména výjimečných uměleckých osobností, jejichž věhlas překročil hranice a která ukotvují českou tvorbu v obecném povědomí, jsou jasná a tvoří kostru expozice. Snažili jsme se zvolit i takové artefakty designu, které s reálným životem korespondují, které skutečně byly používány a s nimž mají generace Čechů vizuální zkušenost. Často to jsou současně předměty, které vzbudily pozornost a nejednou získaly i ocenění v zahraničí na významných přehlídkách. Exponáty z Uměleckoprůmyslového musea v Praze představují exkluzivní a jedinečné kusy, které dokládají i význam musea coby instituce národního významu, která od svého založení v roce 1885 zastávala úlohu arbitra kvality umělecko-řemeslné práce a v mnohém sloužila jako iniciátor rozvoje v oblasti designu. Doplňují je předměty dlouhodobě museu zapůjčené ze soukromých sbírek, které ukazují především průnik aktuálních uměleckých trendů do masové průmyslové výroby.