Walk the Line

2. duben 2006, 0:00
Walk the line je nejen název filmu, ale i jedné z písniček Johnyho Cashe. Něco málo přes dvě hodiny můžeme sledovat životopisný příběh tohoto legendárního zpěváka. Johnyho (Joaquin Phoenix – Gladiátor) začínáme sledovat v těžkých momentech v dětství, kdy přijde při tragické události o bratra Jacka. Měl k němu velmi blízko. Situace je o to složitější, že je nešťastným otecem obviňován, proč nezemřel místo něj. Postupně se v čase dostáváme až k první nahrávce a začátku Johnyho hvězdné kariéry. Bylo to roku 1955, kdy Johny vešel do tehdy ještě neznámých Sun Studios v Memphisu. Vojnu si jako rádiový operátor odsloužil v Západním Německu. Toto místo, osudové to útočiště amerických hudebních hvězd, má na něj značně příznivý vliv. Začíná zde skládat své první písničky. Jedna z nich – Folsom Prison Blues – se později stává jednou z těch nejslavnějších. Po ukončení služby se ožení s Vivian Liberto (Ginnifer Goodwin). Toto manželství bohužel nemá šťastné trvání. Svou vinu nesou především nekonečná koncertní turné a Johnyho způsob vnímání slávy. Opakuje se zde to, co jsme v minulosti už mnohokrát v podobných vztazích viděli a jistě i ještě mnohokrát uvidíme. Zatímco jeho žena pečuje o domácnost a srovnává jejich lásku k Johnově vztahu k hudbě, Johny tráví většinu času na turné s kapelou a ve společnosti své tajné životní lásky June Carter (Reese Witherspoon - Velmi nebezpečné známosti, Americké psycho). Možná ho přitahuje i to, že June je pravý opak jeho ženy. Prolíná se zde milostný motiv k June a taky Johnův postupný propad drogám a alkoholu. Dostává se tak daleko, že už ztrácí všechny kolem sebe včetně milované hudby. June je jediná, která nepřestává věřit a podrobí Johnyho domácí léčbě. Když se Johny dostane z nejhoršího, vrací se k hudbě a požádá June o ruku. Celkově vzato se prvních pár minut filmu jeví jako nejlepší. Záběry na Folsomskou věznici, dunění hudby a vězni chtivý koncertu, detailní záběry Johnymu do tváře. Při této scéně se vám až zrychlí puls, jak moc z plátna vyzařuje síla daného okamžiku. O zbytku filmu se to již napsat nedá. Následuje vzestup hvězdy, nešťastné manželství, tajná láska, drogy, sex, alkohol. A samozřejmě hollywoodský konec. Dalo by se říct klasický příběh slavných. Daleko zajímavější jsou předváděné herecké výkony obou hlavních představitelů - Johnyho Cashe a June Carter. Oba dali do svých postav maximum. Joaquin Phoenix byl pro tuto roli vybrán z důvodu částečné podoby skutečnému Johnymu Cashi. Co je však hlavní, umí „správně“ držet kytaru. Je požitek sledovat, jak přesvědčivě se Joaqinovi daří ztvárnit svou roli. Přestože hraje své maximum, najdeme i scény, ve kterých to už zcela dostatečné není. Jistě nesmíme opomenout fakt, že veškeré skladby, které ve filmu slyšíme, jsou nazpívané Joaqinem a Reese. Oba mají opravdu výjimečné hlasy. V této souvislosti je jistě velmi zajímavý i samostatný soundtrack k filmu. Walk the line pravděpodobně potěší všechny příznivce „muže v černém“. Opětovné připomenutí Cashova života, především pak památných let 1950 – 1968, bude pro všechny fanoušky jedinečným zážitkem. Nejsem si sice jista, jakou velkou hodnotu může film přinést lidem, kteří se s hudbou Johnyho Cashe zatím neměli možnost setkat. Já sama nejsem zrovna příznivcem tohoto žánru, ale přesto jsem s obdivem sledovala něco nového. Po několika dnech či týdnech od shlédnutí filmu však ve mně příliš nezůstává. Snad jen těch několik zmiňovaných úvodních minut filmu. Konečné rozhodnutí ponechám vašemu osobním vkusu. Monika

Newsletter

Chcete pravidelně dostávat novinky do Vaší e-mailové schránky? Přihlaste se k odběru newsletteru.