Výstava obrazů Richarda Konvičky na zámku Nebílovy

V roce 1990 získal pobytové půlroční stipendium The Pollock-Krasner Foundation, Inc., New York. Od roku 1997 je členem Umělecké besedy.
Žije a pracuje v Praze.

I když se na první pohled jeví jako abstraktní, Konvičkova tvorba má reálný základ. Východiskem mu je lidská postava, kterou inscenuje do různých existenciálních situací. Dřívější scény, ve kterých byl ve vymezeném prostoru rozehraný děj, se nyní koncentrují do jediného okamžiku. Zůstává z nich pocitová esence, šleh vjemu, výron vzpomínky. Mnoho obrazů z posledního období nese ve svém názvu slovo „noc“. A skutečně se jedná o náhlá zjevení ze tmy, z níž vystupují jen určité prvky, jako když auto projíždějící ulicí nasvítí krátce výjev, ze kterého utkví jen gesto, které naznačuje, ale nedoslovuje. V této souvislosti nabývají předmětná vyobrazení v posledních Konvičkových pracích intenzitu symbolu. Oko, které se objevuje na řadě obrazů, je snad svědkem zločinu, jeho němým, bezmocným pozorovatelem, zatímco otisk ruky může být chápán jako jeho vykonavatel. Nemusí se nutně jednat o zločiny zásadního charakteru, ale o drobné každodenní krutosti s tragickým dopadem. Často přítomná silueta anděla, nebo jen jeho naznačená křídla, jako by stvrzovala tuto osudovost a zároveň nabízela východisko. Význam Konvičkových obrazů ale není jednoznačný. I když autor nechává prostor pro osobní interpretace, dokáže jasně formulovat základní pocit. Konvičkovy obrazy znějí. Jejich zvuk je ostrý, někdy až ohlušující, jako prásknutí dveřmi, skřípění brzd nebo rána tyčí do plechových vrat. Kdyby měly být převedeny do slov, byla by to rozhodně citoslovce. Jeho malby jsou jako výkřiky, které ke své naléhavosti nepotřebují mnoho slov.
(Terezie Zemánková)

Vernisáž se koná 13. července 2018 od 17:00 a výstava v zámecké galerii potrvá až do 31. srpna 2018.