DOMY - Výstava obrazů Jakuba Havránka na zámku Nebílovy

Na každé věci něco je. Maluji obyčejné domy, místa, předměty, protože do všeho se stejně promítne to důležité. Rád zachycuji objem a hmatatelnost věcí, ale vždy přemýšlím i nad atmosférou místa, dojmy a náznaky příběhů. Někdy se skloželezobetonové konstrukce rozpíjejí v zamyšlení, anebo z neurčitosti vyvstane přímočarý nepodstatný detail, jako když na stometrové fasádě člověka upoutá jediné otevřené okno, nebo pověšený ručník. Dům je vždy jenom stavba, ale kolik se v ní najde životů! A kolikrát si člověk najde čas prohlédnout si to co má, nebo co denně potkává? Není potřeba jezdit daleko, protože to podstatné je všude kolem. I proto jsem si na škole z celého světa zvolil stáž na pražských Vinohradech.

Maluji proto, že z toho mám radost. Že se mohu zastavit a přemýšlet, vnímat barvy, dojmy, čas. Přemýšlet o sobě i o druhých, o věcech přízemních. Na obrazech nerozvíjím konkrétní myšlenky a nevnucuji svou optiku – nechci aby někdo myslel nebo cítil to co já, ale aby měl u obrazu možnost se stejně jako já zastavit. Věřím, že jako každá báseň si i obraz uchovává nádech tajemna – místo pro diváka. Ale nejenom jako prostor k výkladu symbolů a značek, ale hlavně k osobnímu vnímání. Třeba moře u někoho vyvolá dojem pohody, u jiného strachu, nebo rozproudí všemožné vzpomínky. U obrazu se snažím být osobní, jakožto první divák, pracuji na základě svých dojmů a citu, ale nechci je uzavřít do přesného prchavého okamžiku dne, konkrétní barevnosti či světelnosti. Chci aby byly rozmanité, měnily se v čase i v prostředí a také s každým divákem. Protože nekonečná různost pocitů a myšlenek je něco, co nás může spojovat.