Requiem - Národní divadlo
Základem Verdiho velkolepé skladby se po úpravách stala poslední část mše za zemřelé Responsorium - Libera me, kterou zkomponoval původně pro rekviem za Gioachina Rossiniho zvané Messa per Rossini (1869), na jehož kompozici se podílelo dalších dvanáct italských skladatelů. Verdi se k dílu vrátil po smrti Alessandra Manzoniho, italského básníka a spisovatele, kterého si Verdi vážil nejen jako umělce, ale také jako svého přítele.
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Sbormistr: Pavel Vaněk
Sbor Národního divadla
Orchestr Národního divadla
Základem Verdiho velkolepé skladby se po úpravách stala poslední část mše za zemřelé Responsorium - Libera me, kterou zkomponoval původně pro rekviem za Gioachina Rossiniho zvané Messa per Rossini (1869), na jehož kompozici se podílelo dalších dvanáct italských skladatelů. Verdi se k dílu vrátil po smrti Alessandra Manzoniho, italského básníka a spisovatele, kterého si Verdi vážil nejen jako umělce, ale také jako svého přítele. Skladba zazněla poprvé za skladatelova řízení v milánském kostele sv. Marka v den prvního výročí Manzoniho úmrtí 22. května 1874. Sopránového partu se tehdy ujala vynikající česká sopranistka a skladatelova dobrá přítelkyně Tereza Stolzová, která později zprostředkovala kontakt mezi Verdim a ředitelem Národního divadla Františkem Adolfem Šubertem. Díky jeho jednáním pak mohlo Národní divadlo jako první po milánské Scale uvést Otella a Falstaffa.