Žádný člověk - Nová scéna Národního divadla
Původní hudebně-divadelní dílo ve třech dějstvích, pojednávající o tragickém osudu sochaře Otakara Švece a osudu jeho posledního díla - Stalinova pomníku na Letné.
Autor libreta: Katharina Schmitt, Lukáš Jiřička
Dirigent: Jiří Kadeřábek
Režie: Katharina Schmitt
Dramaturgie: Lukáš Jiřička
Scéna a kostýmy: Patricia Talacko
Zveme Vás na lektorský úvod 30 minut před představením, a to do foyer Nové scény.
Komorní soubor Národního divadla
Sbor a Orchestr Státní opery
Dětská opera Praha
Смерть решает все проблемы. нет человека – нет проблемы.
Smrt je řešení všech problémů. Žádný člověk - žádný problém.
Stalin
Vyhoďte operní domy do povětří!
Pierre Boulez
Inscenace mezi operou a instalací jako scénický gesamtkunstwerk mezi utopií a dystopií. Hudební tkáň, vytvořená skladatelem Jiřím Kadeřábkem, nabídne kombinaci sólistů a komorního souboru s reprodukovaným dětským sborem, smíšeným sborem a orchestrem. Hudební koncept se opírá o kombinaci nepřítomných interpretů, ale i živé scénické akce a tímto kontrastem vytváří analogii k nepřítomné přítomnosti Stalinovy sochy ze současné perspektivy.
Drama částečně vychází z historických a archivních materiálů, které se prolínají s epickou reflexi lidské touhy po díle, které člověka přesáhne. Dále se pracuje s obrazem likvidace Stalinova pomníku v roce 1962 jako reakci na politické změny v Sovětském svazu a na kritiku kultu osobnosti. Inženýr, kterému byla svěřena demolice, dostal za úkol vymyslet tichý výbuch: socha měla zmizet, aniž by si výbuchu kdokoliv všiml. Tichý výbuch je dramaturgickým vrcholem druhé části. Zároveň s explozí Stalinovy sochy vybuchne i klasická struktura opery Žádný člověk: dostáváme se od klasické formy k otevřené struktuře. Po tichém výbuchu slyšíme v druhé části jen ruchy samotného divadelního prostoru, kulis, techniky, diváků a ticho. Po tiché explozi se objeví přízraky, které zůstaly po výbuchu Stalinovy sochy v kolektivním vědomí Pražanů.