Tanec magnetické balerínky + Obskurní filmotéka Jana K./ Andrea Miltnerová (GB/CZ) & Jan Komárek - Divadlo Alfred ve dvoře

„Za celou dobu se téměř nepohnula z místa, přesto dokázala v divákovi vyvolat takřka transcendentální zážitek z dokonalosti pohybu... místo kladení otázek křičí svým tělem osvobozující odpověď, kterou je krása.” Karolína Jermářová, Fřesh Fľesh

„Její (Miltnerové) magnetickou balerínku zničí obsedantní disciplína, obsedantní symetrie, autoritativní geometrie pohybu, z níž neumí najít jiné východisko než sebedestrukci. Je to ovšem úchvatně krásná a pohybově napínavá sebedestrukce.” Nina Vangeli, Taneční zóna

Intenzivní pohybové sekvence ve spojení se zvukovou koláží a úzce napojeným, pohyblivým světelným designem, předkládají nenásilné, místy iritující, jindy zranitelné osobní svědectví o urputné obsesi pohybem.

Tento koprodukční projekt Andrey Miltnerové a Motus o.s. byl vybrán na prestižní seznam tzv. Priority Companies 2013 nejvýznamnějšího evropského networku Aerowaves.

Choreografie a interpretace: Andrea Miltnerová

zvukový a světelný design: Jan Komárek

koprodukce: Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře

OBSKURNÍ FILMOTÉKA / Jan Komárek a hosté

Promítání kratších experimentálních filmů Jana K. na malé obstarožní plátno. Kromě jiného bude promítnut krátký taneční film „Tanec Svatého Sebastiana” s Petrem Opavským, který vznikl v divadle Na cucky v Olomouci a dokument o rozloučení s hudební skladatelkou Geraldine Mucha. Možná se objeví i skutečný Golem...

Vyznívá zde jednoznačně obsese černobílým a technicky nedokonalým filmem. Podle Komárka nedokonalý, zrnitý obraz a neostré kontury v sobě nesou určité tajemství, zároveň je tato forma schopna přímo zasáhnout podvědomí a skrytou paměť diváka.

Andrea Miltnerová
Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze, se už řadu let koncentruje na barokní tanec a jeho kreativní fúzi s dalšími tanečními technikami, především současným tancem. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Tančila i v několika muzikálových produkcích. Jako performerka spolupracuje s řadou domácích a zahraničních tvůrců.

Její současné taneční, sólové představení Tanec magnetické balerínky bylo vybráno mezinárodní komisí Aerowaves jako jedno z dvaceti prioritních představení z 438 přihlášených děl z celé Evropy na rok 2013 a bylo úspěšně uvedeno na festivalech Spring Forward (Zürich Tanzt) ve Švýcarsku, Entré Scenen v Dánsku, Paradiso v Amsterdamu, euro­scene v Lipsku, Unidram Potsdam, Kammermachen Chemnitz, Internationales Tanzfestival v Bonnu, Crossroads v Antwerpách, International Theatre Festival Sibiu v Rumunsku, Plai International Music Festival v Temešváru v Rumunsku, Guerilla Light Festival v Lublaně na Slovinsku, Manipulate v Edinburgu, v The Place Theatre v Londýně a do divadla Bristol Old Vic v Anglii. Bylo součástí projektu TANEC PRAHA 2013 v regionech a projektu Nová síť 2013. Představení je dále pozváno do Kuopia ve Finsku, do Itálie a do Francie.

Její sólový projekt Fractured se účastnil významných zahraničních festivalů, jako European Festival of Contemporary Dance v Polsku (v Bytomu a v Krakově), euro­scene v Lipsku, Unidram Potsdam, Kammermachen Chemnitz, Internationales Tanzfestival v Bonnu a byl pozván do Korzo Theatre v Den Haagu, v Holandsku. Zároveň byl součástí projektu TANEC PRAHA 2012 v regionech a projektu Nová síť 2012.

Hluboký zájem o barokní estetiku přivedl Andreu ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z analýzy pohybu a etnochoreologického výzkumu, například: Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Spolupracuje se soubory staré hudby Collegium 1704 (choreografie filmu Orfeo ed Euridice s Bejunem Mehtou a režie scény z opery v dokumentarním filmu BBC – Mozart in Prague: Rolando Villazon on Don Giovanni) a Collegium Marianum jako režisérka, choreografka a tanečnice. Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v barokním divadle v Českém Krumlově, na festivalech v Německu, Slovinsku a Maďarsku. Momentálně úzce spolupracuje s francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkuje po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican) a v Moskvě (Bolshoi).

Jan Komárek
Absolvoval UMPRUM, obor grafika, poté vystřídal různá zaměstnání a v roce 1983 emigroval do Francie, kde založil Mimo theatre a působil jako klaun a loutkář. Poté odešel do Toronta a zde založil Sound Image Theatre, autorské pohybové divadlo s živou hudbou. Několikrát získal prestižní cenu Dora Mavor Moore za nejlepší inscenaci, design, scénickou hudbu a režii. V roce 2001 se Komárek přestěhoval zpět do Prahy, kde tvoří pohybové a taneční autorské projekty, například Tanec papírových tanečnic, Kampa sonáta (Pražské quadrienále 2011), nebo Útroby krávy (košické Divadlo na peroně ). Kromě toho režíruje a vytváří design dalších inscenaci, například Vážka (Divadlo 29), pro sólová představení Andrey Miltnerové (Fractured, Tanec magnetické balerínky), Flashback ­ zahájení Taneční platformy 2014. Dále tvoří představení pro taneční seskupení Nanohach: DeRbrouk ­ sólo pro Jana Malíka, Zločin a trest, Orbis pictus, Diptych. V současné době tvoří světelný design a režii pro různé pohybové a taneční projekty. Uspořádal také několik výstav svých fotografií. V roce 2009 získal cenu Divadelní osobnost roku, udělovanou festivalem ...příští vlna/next wave... a v roce 2010 cenu za světelný design, udílenou v rámci Festivalu Tanec Praha.

Pohybová retroexprese / jazykově bezbariérové