Expozice: Lidová architektura - Regionální muzeum Mělník

1.1.2023 – 31.12.2023, 23:59

Mělnicko patří k regionům, kde se až do dnešních dnů dochovalo značné množství tradiční lidové architektury (dále jen LA). Většina staveb pochází z 18. a 19. století a můžeme zde spatřit několik zcela odlišných typů.

Tato různorodost a pestrost vesnické zástavby byla způsobena několika faktory. K nejpodstatnějším patřila dostupnost určitého stavebního materiálu, rozdílný způsob hospodaření v závislosti na pěstování jednotlivých typů zemědělských plodin a jejich následné zpracování, sociální postavení stavebníků a vliv sousedních oblastí.

Jižní a západní část okresu je charakteristická přízemní zděnou architekturou a od 18. století, zejména v západní části, patrovou. K nejstarším dochovaným stavbám patří pozdně středověké jádro mlýna a kamenné portály dvou usedlostí ve Vepřku, které svým vznikem spadají do 16. století. Stejně staré prvky a někdy i jednotlivé vnitřní části usedlostí můžeme při podrobných stavebních průzkumech nalézt též v dalších objektech po celém regionu. V oblasti vlivu slánského zděného patrového domu s komorami v patře (zejména Kralupsko) se setkáváme převážně s kamennými stavbami, jen v jednotlivých prvcích doplněnými dřevem.

Kolem řeky Labe, především po levém břehu, byla nejvíce rozšířena přízemní zástavba z nepálených cihel, ze kterých byly zbudovány celé usedlosti včetně vysokých ohradních zdí. Teprve od konce 18. a zejména v 19. století se přestavovaly většinou na patrové objekty s použitím pálených cihel a kamene. Ale i zde se dochovaly patrové zděné objekty, které svým typem spadají do přelomu 16. a 17. století.
Nejstarší zděná architektura na pravém břehu Labe je charakteristická přízemním kamenným a později cihelným domem, který pochází převážně z 18. až 19. století. Celé usedlosti nebo jejich části můžeme spatřit ve Klích, Křenku, Zárybech a východněji v Hostíni u Liblic.

V severní části regionu se dochovala patrová roubená architektura, jejíž historická i umělecká hodnota má těžko vyčíslitelnou hodnotu. Ve čtyřech obcích (Olešno, Nosálov, Nové Osinalice, Dobřeň) byly vyhlášeny rezervace LA, v pěti obcích památkové zóny LA (Vidim, Jestřebice, Střezivojice, Sitné, Lobeč). Střetává se zde několik typů patrových roubených staveb, které se odlišují vnitřní dispozicí a technikou provedení stavby. Půdorysně zde nacházíme dva typy domů: tříprostorový komorový typ se světnicí, síní a komorou a chlévní typ se světnicí, síní a chlévem. U obou typů jsou v patře umístěny komory, které jsou přístupné z pavlače a sloužily pro sušení a uskladnění chmelu. Ještě dnes lze na mnoha objektech spatřit ve štítu a ve střeše větrací otvory podélného nebo kulatého tvaru.

Domy jsou postavené převážně na kamenné podezdívce z pískovcových kvádrů a většina je roubená v přízemí i v patře z otesaných smrkových trámů. V některých lokalitách je použita hrázděná konstrukce. Hrázdění se uplatňuje především v patře, někde jen v zadní části patra a pouze sporadicky i v přízemí. Nejtypičtější ukázky této architektury lze spatřit v obcích podél potoka Liběchovky, ale také v Šemanovicích, v Dobřeni, v Sitném, na Jestřebici a mnoha dalších. Nejrozšířenější jsou však patrové roubené domy, mnohdy s tzv. podstávkou. Jsou to sloupy, které podpírají patro a jejichž výtvarné provedení je velmi působivé. Zpravidla jsou ozdobně vyřezávané a vzájemně spojené (někdy připomínají arkády). Roubené domy s podstávkou doplněné vyřezávanou pavlačí a ozdobně skládaným bedněním štítů patří k nejkrásnějším ukázkám LA nejen na Mělnicku. Typické zástupce tohoto typu LA najdeme téměř ve všech obcích v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (Chudolazy, Medonosy, Osinalice, Nové Osinalice, Sitné, Vidim, Jestřebice, Dobřeň, Střezivojice, Olešno, Příbohy, Nosálov, Lobeč a další). U řady domů zůstaly zachovány patrové roubené špýchary (Nosálov, Vidim, Dobřeň, Chudolazy, Jestřebice, Lobeč, Libovice a další) a zděné brány s dřevěnými vraty.

Zvláštním druhem LA jsou skalní obydlí. Převážná většina vznikla v 19. století a na začátku 20. století, ale mnohá již v 18. století. K nejstarším datovaným patří skalní obydlí u osady Hlučov v Kokořínském údolí, kde byl nad vchodem vytesán letopočet 1717 (dnes již není patrný). Skalní obydlí mají vnitřní dispozici obdobnou jako u roubených domů komorového typu, ve skále jsou vysekány i hospodářské prostory. Nejzajímavější a veřejnosti přístupné skalní byty nalezneme v obcích Vidim, Šemanovice, Březinka, Truskavna, Kokořín, Kokořín Důl, Hlučov a Lhotka.

Malebnost a charakteristický ráz zdejší krajiny, vesnic, ale i jednotlivých usedlostí dokreslují zvoničky, kapličky, Boží muka, studánky a křížky u cest a v polích. Zvláštností jsou výklenkové kapličky ve skalách a skalní reliéfy (Vidim, Dobřeň, Jestřebice, Vojtěchov). Nejen v usedlostech, ale i v těchto drobných stavbách a pracích je ukryta historie kraje a život zdejších obyvatel