O lásce. Prvním veřejné představením výtvarného díla Siegfrieda Herze v Centru současného umění DOX

12.5.2021 – 19.9.2021, 23:59

Rádi odkrýváte tajemné a neobjevené? Utajený malíř Siegfried Herz je bez nadsázky talent, který se objeví jednou za několik desetiletí. Jeho výstavní premiéra pod vedením kurátora Otto M. Urbana právě začíná.

„Nejvyšší bolest stejně jako nejvyšší rozkoš je pak v stále hlasitějším světě bezhlesná. Znovunabytí jejich hlasitosti je jednou z tendencí mé tvorby. Skutečná dramata druhých totiž není možné vymýšlet.“
S. H. 

Výstava O lásce je prvním veřejným představením výtvarného díla Siegfrieda Herze, jeho maleb, kreseb, fotografií i videa. Herzova tvorba byla doposud veřejnosti skryta, sledovat ji mohlo jen několik málo blízkých. Autor žije více než desetiletí v jakési klauzuře, v izolaci od okolního světa. O tom, co se odehrává v soudobém umění a kultuře obecně, má tedy zprostředkované informace. Přesto jsou jeho práce zcela současné a v širokém spektru výtvarných projevů dneška mají své nezastupitelné místo. Herz sleduje náš každodenní shon z jiné perspektivy, jeho čas plyne jinak, má odlišný rytmus a řád. V souvislosti s jeho tvorbou pak pojmy jako nový či aktuální ztrácejí jakýkoli význam a uvažovat v podobných termínech přestává dávat smysl. Nové také stále častěji neznamená lepší. Prožívaná skutečnost je pro Herze základním inspiračním zdrojem a přítomnost vidí v daleko širší perspektivě. Jeho vnitřní svět je mnohem rozsáhlejší, stále častěji nachází témata i v antické filosofii a umění. Herz nezakrývá své inspirace, naopak se k nim hrdě hlásí. Jsou to výrazné, ale i různorodé osobnosti nejen z oblasti výtvarných umění, ale i z hudby, filmu literatury či filosofie (Brigitte Helmová, Simone de Beauvoir, Jean-Luc Godard, Richard Wagner, Edvard Munch, Amanda Learová, David Lynch a další).

Herz pracuje ve volných cyklech, které se neustále vyvíjejí, autor se ke starším tématům vrací, nově je nahlíží a výtvarně zpracovává, pozornost tedy věnuje i různým výtvarným technikám, experimentuje s barvami, maluje kávou, strhává, otiskuje, vlepuje atd. Osamocení a izolace v jeho případě podporuje větší vnímavost a senzitivitu k okolí. Jeho obrazy jsou deníkovými záznamy o občasných setkáních, o četbě, o poslechu hudby i o vlastním skládání, o bolestech a láskách, o snech a touhách. Z jednotlivých děl je cítit hluboký prožitek a opravdovost. Jejich autor zřetelně a otevřeně, někdy až za hranou, obnažuje sebe sama, své nitro i tělo, je nelítostně upřímný, nezakrývá, ale naopak odkrýval i to, co má zůstat skryto.

Kurátor: Otto M. Urban