Hudební rytmy Jihu

Francouzský skladatel Maurice Ravel hudební náměty čerpal především z milovaného Španělska a jeho folklóru. Patrné je to i z názvů skladeb jako Španělská rapsodie, Španělská hodinka, ale patří sem pochopitelně i Bolero. Pablo de Sarasate byl sice španělský skladatel a vynikající houslista, ale také značně ovlivnil pařížský hudební život konce 19. století. K jeho nejhranějším skladbám, které vycházejí ze španělského folklóru, patří především Cikánské melodie, Fantazie Carmen nebo španělské tance, jež byly komponovány se záměrem prostě potěšit posluchačovo ucho a prokázat kvality interpretů.
Na počátku 20. století se výrazně prosazuje další španělský skladatel Manuel de Falla, jenž čerpal své náměty rovněž z lidové hudby. Také on pobýval jistou dobu v Paříži, kde propadl kouzlu impresionistů. Největšího úspěchu dosáhly především jeho dva balety Třírohý klobouk a Čarodějná láska. Pro dílo brazilského skladatele Heitora Villa-Lobose je typické, že v něm sloučil elementy lidové a populární hudby, mísí se v něm hudba domorodců z Amazonie a brazilská hudba s evropskými vlivy, je to hudba plná zpěvnosti a magického zvuku. Mezi jeho nejznámější díla patří cykly Choros a Bachianas Brasileiras. Argentinský skladatel Ástor Piazzolla byl „králem tanga“. Tradiční tango obohatil o prvky jazzu a hudby moderních světových skladatelů a přetavil je do stylu nazvaného tango nuevo. V roce 1953 získalo jeho dílo Buenos Aires první cenu v soutěži, jejíž součástí bylo stipendium ke studiu v Paříži.