Slovanský temperament - Nová scéna Národního divadla

Aspects
Choreografie: Katarzyna Kozielska
Kostýmy: Cécile Barankiewicz, Katarzyna Kozielska
Světelný design: Damiano Pettenella
Projekce: Katarzyna Kozielska, Roman Dušek
Baletní mistr: Tereza Podařilová
Dumka
Choreografie: Ondřej Vinklát
Hudba: Antonín Dvořák, DJ Hellfish
Hudební úprava: Alexandr Sadirov, Ondřej Vinklát
Scéna: Valentina Hejdová
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Karel Šimek
Baletní mistr: Jan Kodet
Perfect Example
Choreografie: Andrej Kajdanovskij
Dramaturgie: Richard Schmetterer
Scéna a kostýmy: Karoline Hogl
Světelný design: Jan Dörner, Andrej Kajdanovskij
Baletní mistr: Alexandre Katsapov
 

Dramaturgický úvod před představením, začátek v 19:30 ve foyer Nové scény

Slované mají bohaté kulturní a historické dědictví, vysoký kreativní potenciál. Jako součást této kultury a národů máme vlastní slovanskou lidovou tradici a jsme úzce spjati s přírodou. Téměř všechny naše zvyky a rituály vycházejí z principu jednoty s přírodou. Umělecká forma je nezpochybnitelná – původ, místo, odkud člověk pochází. Avšak pozornost, kterou Slované věnují hudebním skladatelům, a melancholie slovanské duše se vyznačují až fyzickou něžností.
Katarzyna, Andrej a Ondřej jsou choreografové s jedinečnou vizí a nadáním, kteří se v této premiéře představí jako umělci s vyvinutým smyslem pro vyjádření emocí a typickým slovanským temperamentem.

K choreografii Aspects píše autorka: "Nálady nejsou pouhé pocity, které ozvláštňují tvůj duchovní život. Nálady jsou způsoby, jakými každý z nás prožívá život na tomto světě. Nálady jsou spjaty se samotnou podstatou našeho bytí. Moudrý je ten, jehož cílem (a úmyslem) je těšit se ze života. Proč ne? Život je valčík. Valčík žití. Nedívej se na svá chodidla. 1–2–3, 1–2–3. 1–2–3. Hlavní věc je prožívat radost."
(Katarzyna Kozielska)

Když jsem Dumku č. IV Antonína Dvořáka slyšel poprvé, okamžitě mi padla do noty. Pouštěl jsem si ji znovu a znovu. Představoval jsem si, jak se setkávám s někým, koho jsem znal a kdo mi byl velmi blízký. Jako bych s ním opravdu byl, prožíval chvíle plné úsměvu a bezstarostného dětství. A pokaždé, když se po tomto euforickém vzletu vracel hlavní motiv, bezpečně mě ujišťoval, že je to pryč...
(Ondřej Vinklát)

Choreografie Perfect Example pojednává o skupině jednotlivců, lidí, národa v řadě volně navazujících scén. Tato skupina žije v systému, který tvrdí, že vytváří dokonalou komunitu. Dokonalost znamená: nejsou žádné potíže, žádné rozdíly, žádné problémy... K dosažení tohoto cíle je třeba přijmout drastická opatření a jednotlivci musí omezit své potřeby v prospěch skupiny. Ale… čím déle to trvá, tím více se objevuje jedna otázka: Je to skutečně v nejlepším zájmu lidí? Existuje opravdu systém, nebo je to jen experiment? Jsou lidé jenom pokusní králíci, kteří hledají odpověď na otázku: Nakolik se můžeme stmelit, než nás rozdílné názory rozdělí a všechno zničí? Jakou cenu jsme ochotni zaplatit, abychom mohli být dokonalým příkladem?
(Andrej Kajdanovskij)