Výstava fotografií významné české etnografky Jeleny Látalové v komorní Galerii Josefa Sudka

Připomínáme-li touto výstavou fotografickou tvorbu Jeleny Látalové, upomínáme na jeden z výrazných proudů české fotografie.  Jeho kořeny jsou již někde v druhé polovině 19. století, cílená etnografická a folkloristická práce v terénu nastala až v době přípravy Národopisné výstavy českoslovanské, která se konala v Praze roku 1895. Později měl výsadní postavení Karel Plicka, snad nejpilnější a nejrespektovanější terénní badatel, který už od roku 1923 až do konce společné republiky pracoval ve službách Matice slovenské a vytvořil rozsáhlé fotografické a filmařské dílo, dokumentující tamní lidovou kulturu. Té se dílčím způsobem věnovali i František Illek a Alexandr Paul, Bohumil Šťastný, Oldřich Straka a Ferdinand Bučina a řada dalších profesionálů i amatérů, včetně profesora Státní grafické školy v Praze Jaromíra Funkeho. 

Jelena Látalová se narodila roku 1921 v rodině lékaře MUDr. Jana Fischera a akademické malířky Marie Fischerové Kvěchové. Po maturitě studovala v letech 1940-43 na Státní grafické škole, kde byl jejím profesorem a fotografickým vzorem již zmíněný Jaromír Funke. První fotografickou praxi absolvovala ve Fotoměřičském ústavu, po osvobození nastoupila na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze ke studiu dějin umění a národopisu. Absolvovala roku 1950 a hned se zapojila do terénních výzkumů nejen v českých zemích a na Slovensku, ale i v zahraničí. Tam uplatnila i své předchozí fotografické školení. Od roku 1957 pracovala v národopisném oddělení Historického muzea v rámci Národního muzea. Věnovala se shromažďování a katalogizace sbírek, spolupracovala na přípravě výstav i jiných muzejních aktivit. Vedle toho zajížděla na nejrůznější slavnosti, jako byly poutě, masopusty, hody a v živém styku byla i s nejrůznějšími lidovými umělci a řemeslníky. Zvláštní pozornost věnovala lidové plastice, koncem 60. let byla připravena její kniha Skromná velikost lidové plastiky, ale z vydání sešlo. Jelena Látalová zemřela v roce 2003.

Ačkoli se domácích i zahraničních výstav účastnila už od roku 1952, dosud jedinou samostatnou výstavu jí připravil Miroslav Kotěšovec s Ivanem Látalem až v roce 2009 v Muzeu lidových staveb v Kouřimi. Do katalogu výstavy nazvané Skromná velikost lidového umění mimo jiné přispěly i její velké přítelkyně a fotografky Markéta Luskačová a Dagmar Hochová.

Není ale bez zajímavosti, že organizátoři loňského ročníku cen Czech Grand Design upozornili na tradiční Jízdy králů, na dosud opomíjenou studnici lidové kultury.