Unikátní výstava Pudr, chrom i elegance představí sbírku módních doplňků včetně kabelek Lídy Baarové

Autorkou nápadu představit umění ruční artisanské práce s exotickými kůžemi je Denisa Adolfová, mj. absolventka vysoké školy oděvního designu v Paříži (ESMOD International Paris). Česká designérka získala stáž a následně prestižní kontrakt v oddělení exotických kůží ve slavném belgickém Delvaux, nejstarším domě s luxusními koženými doplňky na světě. Návštěvníci tak prostřednictvím výstavy náhlednou do světa výroby luxusních kožených doplňků, doslova pod ruce artisanky, v českém překladu umělecké řemeslnice v oblasti ručního šití. Byly to právě Denisiny unikátní zkušenosti, cit pro materiál a sběratelský vztah k doplňkům z období první republiky, které oslovily tvůrce seriálu První republika. Pro filmový štáb Adolfová ručně vyrobila sérii kabelek včetně jedné s názvem Pštros, deset z nich bude součástí výstavy. K vidění bude i funkcionalistický interiér, jehož autorem je Michal Hagara, který tvoří minimalistický nábytek z ušlechtilých materiálů.

Mezi vystavenými doplňky bude i dobové šňupátko nebo nesmrtelné kabelky typu minaudiere či vanity case, které se dají v současné době stále najít v kolekcích těch nejprestižnějších módních značek. Na své si přijdou i muži, kteří určitě ocení autorčino know-how v oblasti zpracování těch nejdražších kůží. Na výstavě Pudr, chrom i elegance tak designérka představí více než sto exponátů včetně vlastních ručně šitých kousků. Půjde například o autorčinu ikonickou kabelku nazvanou Bi_Face, v překladu “oboustranná", se zapínáním z obou stran. Ta vyniká jednoduchým geometrickým střihem a uvnitř je vybavena typickým zrcátkem ve tvaru očička a poutkem pro rtěnku. Kabelka Bi_Face dává díky svému architektonickému art-deco vzhledu prostor pro nespočet variant provedení – například i pro limitovanou sérii Magritte inspirovanou belgickým surrealistou.

U příležitosti výročí první republiky oslovila Denisa Adolfová i novou generaci českých designerů z domu designu SmetanaQ. Ti, inspirováni tehdejší dobou, vytvořili svou vlastní verzi doplňků.

Adolfová, která žije střídavě v Bruselu a v Praze, chce v rodné zemi ukázat vlastní práci, v níž odráží zkušenosti z prestižního belgického luxusního domu, špičky ve svém oboru. Značka Delvaux, belgický ekvivalent designu Dior, založil inovativní Charles Delvaux v Bruselu v už v roce 1829. Řemeslný dům Delvaux mj. získal v druhé polovině devatenáctého století titul dvorního dodavatele výrobků z kůží. Autorka výstavy dostala jako jedna ze dvou lidí za posledních dvacet let mimořádnou příležitost pracovat v Delvaux denně s jedním z mistrů ve svém oboru, Jeanem Louisem Doletem. "Jean Louis celý svůj život zasvětil Delvaux, byl odborníkem na exotické kůže a znal důkladně staré dobré řemeslo, které si už uchovává pouze hrstka lidí. On byl hlava a já ruce, je neuvěřitelné, že se to stalo právě mně," říká Denisa Adolfová. Ta byla zároveň posledním člověkem, kterého jeden z nejzkušenějších odborných pracovníků v Delvaux zaškolil, než odešel do penze. Autorce výstavy prošly rukama desítky exotických kůží, ty nejvzácnější pocházely z pštrosů, hadů nebo rejnoků. Denně zde tvořila z materiálů v hodnotě statisíců korun a naučila se tak, co je to v pravém smyslu finesse – slovo, pro které neexistuje český ekvivalent, něco jako jemnost, delikátnost, precizní provedení a zároveň přidaná hodnota. "Největší výzvou je určitě práce se pštrosí kůží. Pracovat s takovým materiálem je velice obtížné a pouze málo evropských módních domů ovládá správnou techniku," říká designérka a dodává, že úplné tajemství, jak správně pracovat s touto kůží se pro ni stalo odměnou za tvrdou práci. "Ne nadarmo se říká, že když zvládnete pštrosa, zvládnete vše," směje se Adolfová.

Myšlenka uspořádat výstavu módního doplňku vznikla před deseti lety při autorčině studijním pobytu ve francouzském Montpellier. V té době se začala rodit její sbírka vintage doplňků starých zhruba 100 let. Ty ji okouzlily právě pro svůj nadčasový design, dokonalé řemeslné zpracování a prestižní materiály. „Když kabelek přibývalo, všimla jsem si, že se na nich krásně odráží historie a změny ve společenském životě a upevňování postavení žen v tehdejší společnosti,“ upřesňuje autorka.