Dokud neumřeli - PONEC - divadlo pro tanec

Věříte, že láska může skončit dobře? 

Dokud neumřeli - PONEC - divadlo pro tanec
  • Adresa:
    Husitská 899/24a
    Praha 3 130 00

Anotace:

Dokud neumřeli

„Dvoření, dobývání, ochladnutí, rozpad. Stále stejná únavná dějová linka. Po každém nezdaru následuje úsilí o další nezdar.“*

Řečtina má pro lásku devět různých slov: porneia, mania, eros, philia, storgé, harmonia, eunia, charis, agapée. O čem mluvíte vy, když mluvíte o lásce?

Představení je volně inspirované novelou Juliana Barnese Jak to vlastně bylo? (Talking it Over) a vlastními nebo sdílenými životními zkušenostmi. Vyprávíme příběh, a důležitý je pro nás především způsob, forma vyprávění. Ale nejen to. Zajímá nás téma, o kterém toho sami sobě i druhým tolik nalháváme.

(*Julian Barnes Jak to vlastně bylo? v překladu Zdeňka Böhma).

Tři otázky pro Petra Tyce:

Můžeš nám blíže osvětlit název svého projektu?
 
... a žili šťastně, dokud neumřeli, případně: …milovali se, dokud neumřeli. Tahle věta se používá v pohádkách v návaznosti na milostné vzplanutí. Člověk by řekl, že to dnes nikdo nemůže brát vážně. Jenže romantická představa lásky, která má šťastný konec - což logicky nemůže být nic jiného než neomylnost milostného vzplanutí a jeho trvání až do smrti, je velmi zakořeněná. Fakt, že je realita jiná, vytrvale vytěsňujeme. 
 
Co tě inspirovalo k tvorbě inscenace?
 
V posledních letech mě zaujala tvorba britského spisovatele Juliana Barnese, především  jeho román Jak to vlastně bylo? (Talking It Over). Je to brilantní příběh milostného trojúhelníku, ve kterém autor zajímavě uvažuje o problematice milostných vztahů a trefně vystihuje jejich realitu a paradoxy. 
 
Je představení spíše taneční či divadelní?
 
Jde o taneční divadlo, ve kterém je vždy důležitější forma, způsob vyprávění, tedy tanec než vyprávěný příběh.

Termíny