Jak si Amadeus stojí divácky?
Myslím si, že představení má stálou diváckou základnu. I když mám pocit, že mnohdy si divák dopředu nese strach z konfrontace se známou filmovou adaptací Miloše Formana. Když jej překoná, bývá spokojený a už teď máme diváky, kteří chodí opakovaně. Což je pro nás velké zadostiučinění a radost.
Posunul se Amadeus od své premiéry? Jaké jsou odezvy?
Inscenace se se každou reprízou samozřejmě vyvíjí, je vždycky trochu jiná. Vesměs máme pozitivní odezvy. Lidé se doptávají na konkrétní situace. Třeba proč jsou císař a větříčci (imaginární postavy sloužící Salierimu, pozn. red.) ženy. Kvitují živou hudbu, zaujaly je metafory, které se ve hře objevují jako například papírové vlaštovky, které vyjadřují skládání Mozartových děl. Líbí se jim obrazová forma představení. Všechno je velmi pestré, a to je myslím pro diváka velmi přitažlivé.
Kolik už máte za sebou repríz?
Odehráli jsme premiéru a čtyři reprízy. Na konci února (29.2.) nás čeká v pořadí už šesté představení Amadea.
Jak se snáší mladí profesní herci s ochotnickými matadory?
To je spíš otázka na Adama Kaňáka (Mozart) a Petru Benediktyovou (Konstance). Myslím, ale že by odpověděli stejně, jak jsem to nastavil na začátku, že nebudeme mezi tím dělat rozdíl. A skutečně to tak bylo a doufám, že stále je. Komunikují spolu dobře a myslím, že jsou jedna velká parta. Nechceme dělat na jedné scéně dva tábory a zatím se nám to daří. Myslím, že ani divák nevidí ve výkonech nějaké zásadní propady.
Na co byste chtěl v Amadeovi diváky pozvat?
Určitě se nemusí toho kusu bát. Každý si v něm najde linku, se kterou se dokáže ztotožnit. Mozart a Salieri byli sice celebrity té doby. Když si ale to člověk odmyslí, je to vyprávění o dvou dokonalých mistrech, kteří se pachtí za nesmrtelností. Jsou to ale v konečném důsledku obyčejní lidé, které jejich touha být v hudbě jedineční nakonec přes všechnu dosaženou slávu zničí.
O představení
Nesmrtelný příběh dramatika Petera Shaffera, jehož světoznámá filmová verze v režii Miloše Formana letos slaví 40 let, uvádí Divadlo v Lidovém domě ve spolupráci se současnými studenty a čerstvými absolventy Divadelní fakulty JAMU v Brně v překladu Martina Hilského za doprovodu živého hudebního tělesa. V hlavních rolích se představí Adam Kaňák a Pavel Rejman.
Projekt vznikl ve spolupráci s Nadačním fondem Josefů K.
Předprodej na všechna představení na www.dvld.cz
Autor textu: Miroslav Urubek
