Máte s Bratry v tricku za sebou úspěšnou inscenaci Plovárna, za kterou jsi byla nominovaná na cenu divadelních novin V Plovárně byla jasně čitelná dějová linie, situace i vztahy postav. Bude tomu tak i ve Funusu?
To, co mají obě představení společného, je silná divadelnost ve smyslu jasně daných rolí, charakterů a vztahů. Právě dějová linie, a obecně divadelnost jednání a situací, je něco, co mě na novém cirkuse přitahuje a podobně jako v inscenaci Plovárna se toho držíme i ve Funusu. V autorských představeních vždy vycházím z jednotlivých herců a jejich přirozených sklonů. Pro Bratry v tricku, a jak se ukazuje, tak také pro přizvané hosty, je charakteristický smysl pro komičnost a pro gagy. Ve Funusu se tedy opět projeví silná tendence ke grotesce. Na naší nové inscenaci mě však baví její posun směrem k tragikomickému grotesknu, a to díky prostředí, ve kterém se projevuje.
Proč zrovna název Funus?
S námětem jsem přišla za kluky já. Téma pohřbu mě provokovalo možnostmi vzniku bizarních situací. Pohřební ceremonie je záležitost velmi slavnostní a očekává se určitý typ chování. A právě střet tohoto oficiálního světa s neočekávatelným jednáním postav je velmi vděčná okolnost pro rozehrání černé grotesky. Navíc konkrétnost prostředí umožňuje posun do poetických obrazů vzpomínek. Tato snová linie je ve Funusu daleko více rozehrána, než byla v Plovárně. Je to takový pohřební koktejl bizarnosti, humoru i nostalgie, kontrastnosti a obrazivosti, namíchaný pomocí cirkusových disciplín.
S jakými výrazovými prostředky – cirkusovými i divadelními – ve Funusu pracujete?
Bratři v tricku přizvali do svého souboru další tři hosty, a proto se v inscenaci vedle žonglování objeví také párová akrobacie a akrobacie u tyče. Cirkusové disciplíny jsou však jen odrazovým můstkem k divadlu. Co se divadelních prostředků týče, je to kromě jasně daných charakterů, vztahů a situací také využití scénografických objektů jako prostředku k jednání a rovněž použití cirkusových disciplín v nových významových kontextech. Baví mě, když se kuželka může stát něčím jiným, když pohyb neukazuje jen artistnost provedení, ale je sdělný sám o sobě. V tom spočívá také způsob naší práce; hledáme nejen technický materiál, ale především významy, nové vztahy a metafory. V tomto smyslu se domnívám, že Funus pokročil ještě dále než Plovárna.
otázky kladla Veronika Štefanová
