Poslední sezení u doktora Freuda - Divadlo v Řeznické

Mark St. Germain
„Lidé dospěli v ovládání přírodních sil tak daleko, že se s jejich pomocí mohou vzájemně snadno vyhladit až do posledního. Vědí to, proto onen jejich dnešní neklid, nešťastnost a úzkostné nálady.“
(Sigmund Freud, Nespokojenost v kultuře)

„Církev a armáda jsou uměle vytvářené masy, to znamená, že se vyvíjí určitý vnější tlak, aby byly uchráněny před rozpadem a zabránilo se změnám v jejich struktuře.“
(Sigmund Freud, O člověku a kultuře)

„Když se dlouho díváš do pekla, peklo se také dlouho dívá do tebe.“
(Friedrich Nietzsche)

Děj divadelní hry Marka St. Germaina se odehrává v londýnském domě legendárního analytika mysli a zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, který pozve vycházející akademickou hvězdu (budoucího klasika fantasy literatury – Letopisy Narnie, jednoho z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie, známého především díky svému dílu z oblasti středověké a renesanční literatury, křesťanské apologetiky, vůdčí osobností - spolu s Tolkienem – neformální literární skupiny zvané Inklings) C. S. Lewise. Lewis se obává, že si ho Freud zve na kobereček za to, že Freuda satiricky zobrazil ve své nedávné knize, brzy si však uvědomí, že Freud má na srdci mnohem důležitější věci. V den, kdy Británie vstupuje do druhé světové války, se spolu Freud a Lewis přou o Boží existenci, povahu lásky, sexu a smysl života, a to jen dva týdny předtím, než se těžce nemocný Freud, který trpí rakovinou čelisti, rozhodne ten svůj ukončit.
Hra měla premiéru v létě 2009 v Barrington Stage Company, od července 2010 se hraje s velkým úspěchem v off-broadwayském Marjorie S. Deane Little Theatre. Byla oceněna Best Play Award from the Off Brodway Alliance.
Mark St Germain je velmi uznávaný a mnohokrát oceněný americký prozaik, dramatik, filmový a televizní scénárista. Ve svém díle se nechává inspirovat literaturou faktu a soustředí se především na historické události a osobnosti. Vytváří jakési historické fikce a setkání postav, které v imaginárních strhujících dialozích s prvky dokumentárního dramatu vystaví detailní fresku své doby a všech konotací i souvislostí. V jeho dramatických textech ovšem nechybí sarkastický a suchý humor, nelítostná kritika i palčivé otázky s vykřičníky.