Moskoviáda - Divadlo X10

„Impérium si zahrávalo se svobodou, s myšlenkou na obrození a přetrvání. Jenže když se ta stará kurva vysvlékla ze své původní kůže, ukázalo se, že jinou nemá.“

Ukrajinský básník Otto von F. se jednoho sychravého podzimního dopoledne roku 1991 probudí s šílenou kocovinou v nejvyšším patře ubytovacího zařízení moskevského institutu – dočasného domova všesvazového výkvětu literatury. Vyprošťováky volají, a tak začne jeho fantasmagorická pouť hlavním městem rozpadajícího se impéria. Z výšin své „slonovinové věže“ sestoupí do nechvalně proslulé pivnice na Fonvizinově, dá si horkou lázeň v bytě své ruské milenky – lovkyně hadů, stane se svědkem teroristického útoku a v obchodním domě Dětský svět najde bránu do podsvětí.

Motá se sovětskou metropolí plnou generálů, tajemníků, cizinců, patriotů, opilců i senzibilů a přitom všem ještě stačí psát dopisy Jeho Přeukrajinskosti Olelkovi Druhému (Dolgorukému-Rurikovci), fiktivnímu následníkovi trůnu Kyjevské Rusi, za jejíž nadvlády nad východní Evropou najdeme vůbec první zmínku o nějaké Moskvě. Otto von F. je podrobován zkouškám a pokušením, kterým se brání a vysmívá, kterým odolává i podléhá. Otto von F., ukrajinský básník, hraje o vlastní duši.

Jurij Andruchovyč (1960) patří mezi nejznámější současné ukrajinské spisovatele, básníky a esejisty. Jeho proslulá Moskoviáda (1993) má podtitul „strašidelný román“. V karnevalové atmosféře, nerozlučně propojující ušlechtilé s nízkým, předkládá autor obraz rozpadu sovětského impéria, které přezkoumává své totalitní představy, předstírá změnu zákonů i životních návyků a doufá ve své obrození, ve svou věčnost. A stejně jako se karneval opakuje každý rok, tak se i cyklicky vrací imperiální dobyvačné války a v souvislosti s nimi připomínky společenského a osobního selhání. V kontextu současné geopolitické a vojenské situace nabývá tento obraz bezprostředně „strašidelných“ rozměru.