Tichá krajino.
“Jak často vábila mne tvá samota v stíny tvé, aby pobouřenému srdci klid se navrátil” (K.H.Mácha, Cikáni)
Vystavující umělci
Lenka Kahuda Klokočková, Martin Kuriš, Miroslav Lörinz, Jitka Brody Mikulicová, Martin Raudenský, Lada Semecká, Markéta Váradiová
Výstava přibližuje tvorbu sedmi umělců a pedagogů z Katedry výtvarné praxe na FUD UJEP, která poskytuje základy kresby, malby, grafiky, prostorové tvorby a vztahu formy k prostoru.
Autory spojuje zájem o prostor či prostředí – krajinu a jakési zastavení na cestě životem v čase jako ve snu. Všichni jsou ovlivněni působením či životem v severočeském prostředí, které je zde zobrazeno spíše v náznaku vyrovnávání se s vnitřními touhami po nastolení rovnováhy, klidu a ticha. Z množství nastřádané vnitřní energie u nich tryská na povrch jen část, ostatní je ukrytá v práci odlišné od instagramové rychlosti a těkavosti současného světa. I proto je výstava nahlédnutím do části setrvávání na jedné vytyčené cestě, v místě spočinutí, kde je přesto znatelný vztah k plnosti a prázdnu, ke světlu a tmě, k pohybu a strnulosti. Stejně jako po probuzení ze snu si pamatujeme nejvíce zastavené výjevy, prostory, místa, detaily i tváře, jsou nám i tato díla vzdálená v jiné dimenzi, kam nedoléhá hluk každodenního života.
Vedle sebe tak můžeme nalézt strnulé výjevy melodramatických vyzývavých dějů a her surrealistických postav Martina Kuriše, přitahující obrazy ze známé, a přesto nepoznané blízké minulosti Jitky Brody Mikulicové, litografie s černobílými návody na hry Martina Raudenského. V expozici se dále objevují předměty abstrahované, vycházející z přírodnin a přírodních procesů, jež vypovídají o nalezení vlastních útočišť v krajině, o těkavosti, ale i o křehkosti (nejen) našeho dětství (Lenka Kahuda Klokočková, Markéta Váradiová, Miroslav Lörincz).
Markéta Váradiová, Lada Semecká a Miroslav Lörincz, kteří pracují s objekty, sklem, kovem či efemérními materiály, ve své tvorbě reflektují vztah mezi hmotou, formou a prostředím. Samotný materiál je pro ně motivem a prostředkem pro zkoumání fyzikálních a přírodních jevů, jako je světlo či zvuk, a ve výsledku též duchovních přesahů či odrazů vnitřních stavů. Podobně pracuje ve své grafické tvorbě i Lenka Kahuda Klokočková, jejíž díla mají podobu experimentu a gestických stop.
Tvorba těchto autorek a autora je ovlivněna minimalismem. Oproti tomu vizuálně výrazná surrealistická malířská tvorba Martina Kuriše je narativní a figurální, ovšem i ona zůstává v úzkém vztahu k místu, přírodě a meditační kvalitě vnímání. Dílo Jitky Brody Mikulicové odkazuje na její sny, ale i záblesky spatřeného, a především vyjadřují všechny malířská témata figury, světla a stínu a komplementární barevnosti. Černobílé grafické práce Martina Raudenského pak utváří konceptuální jednotu narativního příběhu ukrytého v celku obrazu.
Ačkoli tito etablovaní a ve světě uznávaní autoři nevedou vlastní ateliéry, je Katedra výtvarné praxe určující pro nastupující generaci umělců. Předávaný vztah k materiálu, prostoru, kompozici a struktuře, ale i k technikám, tradici, řemeslu a technologiím a jejich inovacím, je základem pro vidění světa a komunikaci v něm. Dodávání odvahy k píli a vytrvalosti je podstatným momentem resilience, ale i otevíráním možností k mezioborové spolupráci.
Výstava zároveň vyrůstá z konkrétní zkušenosti severních Čech. Krajiny jsou přítomné ve způsobu uvažování autorů, v jejich citlivosti k materiálu, světlu, prázdným prostorům a stopám minulosti. Právě zde se ukazuje, že krajina není pouze přírodní kategorií, ale také kulturní pamětí, sdílenou zkušeností a neustále vznikajícím vztahem, a to nejen v konceptech jednotlivých děl, ale i mezi nimi, kde architektura Galerie Jízdárna se stává součástí tohoto dialogu.
Jak připomíná antropolog Tim Ingold, krajina není obrazem, na který se díváme, ale vzniká naším každodenním pobýváním, prací a vzájemnými vztahy. Také zde se krajina utváří prostřednictvím dlouhodobé umělecké i pedagogické zkušenosti. Autoři vedou studenty ke trpělivosti, soustředění, řemeslné přesnosti i odvaze experimentovat. Vztah k materiálu, prostoru, kompozici a technologiím se v jejich tvorbě přirozeně prolíná s výukou a stává se způsobem porozumění světu.
Kurátorky
Tereza Nováková, Sofie Zorina
V úterý 14. července v 17 hodin jste srdečně zváni na slavnostní vernisáž výstavy Tichá krajino, která se uskuteční v Jízdárně teplického zámku.
Výstava bude k vidění v Jízdárně teplického zámku do 30. srpna út-pá 13-18 hodin a so-ne 10-12 a 13-18 hodin.
