Přijďte se podívat do foyer teplického zámku na červencový exponát měsíce, který představuje Duchcovský poklad.
Návštěvníkům teplického muzea není jistě tento poklad neznámý.
Replika bronzového kotle a několik bronzových šperků jsou vystaveny v expozicích lázeňství a archeologie. Jedná se ovšem jen o nepatrnou ukázku jednoho z největších a nejznámějších keltských pokladů na českém území. K jeho nálezu přispěla paradoxně nešetrná důlní činnost v 70. letech 19. století, která negativně ovlivnila sílu termálních pramenů, včetně Obřího pramene v Lahošti, ve kterém byl poklad nalezen. V červnu roku 1878 ztratil původně vydatný minerální léčivý pramen přepad a po katastrofě na šachtě Döllinger v roce 1879 jeho hladina dramaticky poklesla, a proto bylo rozhodnuto pramen prohloubit. V průběhu výkopových prací v únoru roku 1882 nalezli dělníci v hloubce asi šesti metrů od povrchu v puklině skalní stěny vřídla převrácený kotel vytepaný z bronzového plechu obsahující obrovské množství šperků, především šatových spon, náramků, prstenů a kroužků. Stáří šperků lze časově zařadit mezi léta 370 až 320 př. n. l. Samotný kotlík je pravděpodobně ještě o sto let starší, původně vyrobený z jednoho kusu plechu, ale postupem času několikrát opravovaný pomocí přinýtování plechů.
Podle dochované dokumentace získal kotlík a část nálezu pro svou duchcovskou zámeckou sbírku hrabě Georg von Waldstein – Wartenberg, zbytek pokladu byl záhy rozptýlen mezi obchodníky a sběratele a z tohoto důvodu není znám původní počet předmětů. Uvažovat lze přibližně o dvou tisících kusech, z čehož asi polovinu tvořila ozdobná spínadla oděvů – spony, které byly kupodivu až na malé detaily stejné a evropští archeologové pro ně dodnes používají termín duchcovská spona. Z více jak třetiny byly v pokladu zastoupeny náramky či nápažníky a v menší míře také jednoduché prsteny.
V současnosti poměrně velkou část nálezu vlastní teplické muzeum, do jehož sbírek se předměty dostaly darem či odkupem od sběratelů koncem 19. a začátkem 20. století. Hojným počtem je zastoupen v Národním muzeu a v menší míře v dalších českých, moravských a zahraničních muzeích, např. v Drážďanech, Berlíně, Mohuči, Norimberku a Londýně.
V závěru je potřeba vysvětlit, proč takovou vzácnost uložili Keltové do termálního pramene. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že se jednalo o oběť votivního charakteru. Přírodní prameny představovaly oblíbená obětiště po celý pravěk a mohlo se tedy jednat o dar božstvu, které si Keltové chtěli naklonit a zajistit si tak zdraví a blahobyt.
Mgr. Kateřina Laufová, kurátorka archeologické sbírky
