Činohra s koncertem. Pocta hnutí grunge, poslední rockové rebelii.
“… Děti dospívají tak rychle, očekává se od nich víc, než dokážou zvládnout…“ Kurt Cobain
“… Děti dospívají tak rychle, očekává se od nich víc, než dokážou zvládnout…“
Kurt Cobain
Původní hra Martina Františáka s hudbou Ivana Achera skládá hold hnutí “grunge” – fenoménu, který vznikl v USA na přelomu 80. a 90. let 20. století a brzy zachvátil celý svět. Grunge byl reakcí na hospodářskou nestabilitu, sociální nejistotu, na nalomení zbytků tradičních hodnot a fatální krizi funkční rodiny. Nešlo jen o hudební styl, ale o výrazný umělecký a myšlenkový koncept. Šlo o razantní reakci mladé generace na podobu současného světa, o poslední rockovou rebelii. Grunge, jakožto odnož punku a hněvu 70. let, stavěl na nemožnosti žít v tomto světě, aniž by se ho člověk pokusil změnit. Na kategorickém odmítání spolupráce a potřebě tvořit si vlastní pravidla. Subkultura jako útočiště. Bylo to pirátství, které se nikdy nemělo stát populárním.
Hnutí grunge oslavuje ztroskotance, rebely a outsidery, oběti destruktivního systému, jedince, kteří nezapadají do většinové společnosti. Jeho výraznými mluvčími se stala skupina Nirvana, s lídrem Kurtem Cobainem. O jejich generaci se mluví jako o „nepovedených dětech“ nebo jako o „zkurvené generaci“. Cobain svou generaci nazval “poslední generací nevinnosti”. Vystoupení grunge kapel se vyznačovalo punkovým přívalem energie, hardcorovými prvky, jako je state diving. Z textů sršela beznaděj, vztek, deziluze, pocit odcizení, společenská kritika, bolest, ale i cynický humor, jistá hravost a svobodomyslnost. Začala se odehrávat poslední celosvětová rocková rebelie. Hra Martina Františáka se inspiruje Cobainovým příběhem, ale i příběhy dalších kluků jeho doby, dnes již legendárních hudebníků. Jedním z nich byl bubeník a zpěvák Staley Layne, frontman grungeové skupiny Alice in Chains a take Mark Lanegan hudebník a zpěvák z kapely Screaming Trees, který byl se svým barytonem přirovnáván k Tomu Waitsovi či Leonardu Cohenovi.
Kapela Nirvana symbolicky ukazuje na lidské příběhy a osudy spontánních rebelií narušovaných korporátními a mainstreamovými chapadly kapitálu. Individuální Cobainovo drama se ve Františákově hře stává velkým dramatickým příběhem o udržení osobní identity, tvůrčí svobody a existenční jistoty ve světě, s nímž se ústřední hrdina v mnohém míjí, nebo je s ním přímo v konfliktu. Zielinského inscenace je postavena z části jako činohra a z části jako živý koncert herců Švandova divadla, kteří pro tyto účely dali vzniknout tříčlenné kapele. Zpěv a kytara Jan Mansfeld, baskytara, zpěv Jakub Tvrdík, bicí Matěj Anděl.
UPOZORNĚNÍ: V inscenaci se objevují explicitně vulgární výrazy a citlivý obsah s tématem sexu, proto je doporučena divákům od 15 let výše. Dále upozorňujeme na výskyt světelných záblesků stroboskopického charakteru a cigaretového kouře na jevišti – cigarety jsou v tomto případě považovány za rekvizity.
OSOBY A OBSAZENÍ
MARK: Jakub Tvrdík
KURT: Jan Mansfeld
LAYNE: Matěj Anděl
BUDDHISTICKÝ MNICH: Robert Jašków
COURTNEY: Barbora Křupková
MATKA, REŽISÉRKA: Anna Grundmanová/Andrea Buršová
OTEC, OTČÍM, PRODUCENT: Jan Grundman
INSCENAČNÍ TÝM
REŽIE: Thomas Zielinski
DRAMATURGIE: Johana Součková Němcová
HUDBA A TEXTY PÍSNÍ: Ivan Acher
SCÉNA A PROJEKCE: Lukáš Kuchinka
KOSTÝMY: Andrea Králová
LIGHT DESIGN: Vilém Zavadil
ASISTENT REŽIE: Blanka Popková
PRODUKCE: Tereza Marková
INSPICE: Barbora Soukupová Osvaldová
