Světová premiéra. Věnováno památce p. Angela Waldsteina.
„Bože, Kriste Ježíšku, nám v horský kostel seslaný, umlčte zlo pravdou a láskou svou.
Víc pro sebe ani pro zemi nežádáme.“
Přímluvy
Klára Blažková, mezzosoprán
Martin Prokeš, tenor
Jaromír Nosek, bas
Saša Yasinski, akordeon
Jan Rokyta, cimbál, flétny, duduk
Antonín Procházka, perkuse
Lukáš Janata (1995)
Hudební pouť krajinou, pamětí a vírou
Příběh, který začíná v klíně Lužických hor
Skladba nesoucí jednoduchý název Přímluvy je zbrusu novou kompozicí Lukáše Janaty a zažije v Prysku svou světovou premiéru. Slovo světová ale možná není na místě. Bude to spíše premiéra domácí, pro domácí publikum, provedená v místě, ve kterém se odehrává začátek jejího děje. Libreto Tomáše Cidliny čerpá inspiraci z poetického příběhu Otfrieda Preußlera Útěk do Egypta přes království České a ožívá v něm téma útěku svaté rodiny, která se však po přechodu hranic ocitá v osamělém kostelíku kdesi v Lužických horách. Rázem je zřejmé, proč se tato světová a domácí premiéra odehrává právě v Prysku.
Preußlerův román ale slouží v příběhu skladby jenom jako základní skica. Večer nezačne pro diváky v kostelních lavicích, ale již venku prosebným procesím ke kostelu. Brzy po svém úvodu se stane duchovním putováním českou krajinou a historií. Pokusíme se, aby se program stal více než koncertem. Vyvine se ve zpívanou bohoslužbu s liturgickými přímluvami, modlitbu společnosti, která pozapomněla, jak má hovořit k Bohu i svým bližním. Během večera zazní přímluvy k ochraně základních lidských hodnot, pravdy, tradic, víry, krajiny.
Průvodci jednotlivými kapitolami jsou čeští zemští patroni, ale i ti, kteří se svatými nikdy nestali, ačkoliv prošli podobnými martyrii jako mnozí křesťanští mučedníci. Důležitým subtématem skladby je problematika exilu elit společnosti. Proto skladba připomíná jména slavných exulantů českých dějin: Jana Amose Komenského, ale také Pavla Tigrida, Karla Kryla nebo Patera Angela Waldtseina, kterému je celé dílo věnováno.
„Kristus určitě nebyl prvním vyhnancem,
ani ty nebudeš tím posledním.
Neb lidstvo stále opakuje stejné hříchy…
Nikdy ale nebudeš na této cestě sám,
to je tvá jediná útěcha.
Budou s tebou provždy kráčet svatí země,
ze které pocházíš.“
