Dvorská lyrika
Předchůdce moderních písní o lásce
„Machaut dovršil hudební styl Ars nova a je právem považován za největšího francouzského hudebního skladatele a básníka vrcholného středověku.“
Vojtěch Semerád
Nositeli vrcholně středověké kultury byla duchovní a vládnoucí vrstva společnosti. Nejvyšším projevem hudby a literatury středověkých panovnických dvorů byla dvorská lyrika. Její nejčistší fáze dávaly kolorit franckému a francouzskému panovnickému dvoru, odkud se šířily po Evropě a prostřednictvím na Francii napojené Lucemburky také do Čech. Hlavním reprezentantem této francouzské inspirace byl Guillaume de Machaut, který strávil velkou část svého života ve službách českého krále Jana Lucemburského a je jedním z nejdůležitějších skladatelů a básníků 14. století.
„Machaut byl význačnou osobností v celoevropském měřítku. Experimentoval s žánry, miloval dvojsmysly či hry se slovy, odvážil se rozvolnit hudební formu. Byl inovátorem s obrovskou dávkou nadčasovosti.“
Vojtěch Semerád
V Machautově raném díle Soud krále českého vypravěč reprodukuje rozpravu mezi dámou a rytířem. Milenec urozené paní zahynul a rytíř byl zrazen dámou svého srdce. Navzájem si vypráví o své bolesti a na vypravěči je, aby zhodnotil, čí hoře je větší. Vypravěč si na pomoc při rozsouzení této pře přizve českého krále. Jan Lucemburský je zde zobrazen jako majestátní panovník oplývající životními zkušenostmi, moudrostí a velkorysostí.
Bohatý text dvorské literatury středověku střídají Machautova hudební díla vyjadřující pohnutky lidské duše. Vzácně dochovaný sedm století starý zápis dodnes udivuje svou rozmanitostí a působivostí. V pečlivém nastudování Cappelly Mariana se nejedná pouze o hudební zážitek, nýbrž o perfekcionistickou rekonstrukci fenoménu středověké dvorské lyriky.
„Koncert byl výjimečným setkáním s hudbou, která není jen historickou kuriozitou, ale také stále živým jazykem lidského citu. … Publikum bylo přeneseno o sedm století zpět, nebo možná hlouběji do svého nitra.“
Blanka Hrubá, OperaPlus
Cappella Mariana
Hana Blažíková, soprán, gotická harfa
Vojtěch Semerád, tenor, fidula
Mélusine de Pas, tenorová fidula
Jakub Kydlíček, flétny, perkuse
Jaromír Meduna, vypravěč
Guillaume de Machaut (cca 1300–1377)
Le Jugement du Roy de Behaigne (Soud krále českého)
Joie, plaisence et douce norriture, chanson roial
Qui naroit autre deport, lai
Tres douce dame que j’aour
De bon Espoir, motet
De desconfort, ballade
Double Hoquetus
Doulze amis, ballade
De tout flours
En mon cuer, virelai
J’aim sans penser
Dame, de qui toute ma joie, ballade
Amours me fait desirer, ballade
Helas! Tan ay dolour
Douce dame jolie, virelai
