Damjane, cyklistická sezóna pomalu startuje a jednou z prvních akcí, kde vás můžeme vidět, bude dvoudenní svátek všech milovníků kol Prague Bike Fest na konci dubna. Na co můžou návštěvníci těšit?
Na Prague Bike Festu postavíme naší exhibiční zónu a předvedeme street-trialovou BIKE O’Clock SHOW se vším všudy! Dokonce naši zónu zvětšíme o několik nových překážek, protože na této bombastické akci se určitě budeme chtít blejsknout. Po každé show si s námi fanoušci budou moct plácnout při autogramiádě a věřím, že si společně užijeme skvělý start do nové sezóny.
Máte bohaté zkušenosti nejen z velkých závodů, kde jste mimochodem bývali oba velmi úspěšní, ale také ze zmíněných exhibic na kole, kdy tvoříte show pro lidi, skáčete velmi náročné triky, hecujete se apod. Co je nejdůležitější při tom, aby všechno vyšlo, jak má?
Všechno je odvozeno od tréninku. Pokud jezdec systematicky a účinně maká, nespěchá, učí se krok za krokem a je ochotný investovat hodně času do tréninku, tak může v budoucnu dosáhnout vysoké úrovně, jak kolo ovládat. Je důležité znát své limity a nepouštět se bezhlavě do věcí, kde je velká šance pádu. Před nebezpečným skokem nebo trikem je dobré si celý průběh představit v hlavě a několikrát si to přehrát. Pokud mi v této vizualizaci chybí některá část a nedokážu si to v hlavě přehrát kompletně celé, tak je to pro mě takové varování a vím, že musím dávat obrovský pozor a možná si to radši nechat „uzrát“ a skočit to jindy.
Jak jste se ke kolu a adrenalinovým kouskům dostali – jak vás to vůbec napadlo?
Oba jezdíme, trénujeme a závodíme na kole zhruba od svých sedmi let. Začali jsme v biketrialových klubech v Olomouci (Damjan) a v Blansku (Ondra), které se věnovaly tréninku dětí a od mala jsme tedy naskočili do cyklu tréninků a závodění. Po doslova desítkách let tvrdého tréninku a stovkách závodů po celém světě jsme se trochu oklikou potkali a v roce 2018 spolu založili BIKE O'Clock a od té doby se místo závodění věnujeme mediální tvorbě a produkci naší show. Máme teď víc možností jak a kde jezdit a můžeme být kreativní, což nás velmi baví.
Jak moc tedy trénujete dneska?
S Ondrou se potkáme a společně jezdíme většinou 2x nebo 3x týdně. Většina společného ježdění je za účelem natočení videa a při tom ježdění/točení si i zatrénujeme, protože často se snažíme o nějaké těžší prvky a občas se i slušně hecujeme. Já potom trénuju i sám a jsem na kole tak 5–6x týdně. Moje sólo tréninky trvají 1–3 hodiny. Když jsme třeba někde na tripu v teple a přidá se k nám Vašek Kolář, tak jsme schopni drtit na kole třeba 10 hodin v kuse každý den po dobu několika dnů. To jsou super chvíle.
A kam tedy nejraději s kolem jezdíte?
Bikeparky Kálnica a Leogang jsou naše velké srdcovky. Máme rádi taky mnoho bikeparků v ČR, většina z nich je skvělých. Díky našemu zaměření na street-trial taky milujeme Barcelonu a v podstatě jakékoliv větší město nabízí obrovské množství míst na ježdění.
Vaše videa jsou charakteristická osobitým humorem, často vzájemným hecováním. Vidět vás ale můžeme i balancovat na hraně mostu, jezdit po střechách několik metrů nad zemí, a to už je myslím velký extrém. Existuje hranice, za kterou nejdete?
Samozřejmě je hranice, za kterou není zdravé jít. Musíme taktizovat, protože abychom mohli úspěšně vést náš Youtube kanál a makat na všech dalších aktivitách, tak to vyžaduje intenzivně tvořit a provozovat všechno udržitelně. Takže v naší běžné Youtube tvorbě, což jsou bike vlogy, posouváme limity pozvolna. V těchto videích většinou vždy přijde nějaká hecovačka, ale často jsou videa založena na nápadu, který přímo nevyžaduje hazardovat a být ve velkém nebezpečí, pokud se zrovna necítíme na větší hecování.
Někdy je ovšem nápad na video založen na něčem víc šíleném, kde sami nevíme, jestli to vůbec půjde sjet nebo skočit. Nejvíce svoje limity potom posouváme při točení tzv. editů, což jsou propracované video projekty, které vznikají například jednou nebo dvakrát za rok. Tam se vždy snažíme natrénovat a poslat několik těžkých a nebezpečných věcí.
Máte vůbec nějaký pud sebezáchovy? Nebo je to čistá radost, adrenalin a strach si vůbec nepřipouštíte.
Strach si připouštíme a odbouráváme ho přípravou a tréninkem. Strach u jezdce přichází v momentě, když stojí třeba před nebezpečným skokem a ví, že na to nemá moc natrénováno. A pokud se do toho rozjede, tak má strach, protože tuší, že je velká šance, že to nedá a hrozí tak zranění. Čím víc má ale jezdec natrénováno, tím míň strachu zažívá. My se strachu snažíme vyhýbat a většinou spíš zažíváme adrenalin a nervozitu.
Co je nejtěžší na profesionálním ježdění, je to disciplína? Jít přes svoje hranice?
Pokud máte na mysli závodní činnost a poměřování výkonu na soutěžích, tak je to samozřejmě disciplína, tvrdý trénink a načasování všech faktorů, které ovlivňují výkon – zejména zranění, psychika apod. Pokud bereme profesionální ježdění v podání mediálních a show jezdců, jako jsme aktuálně my, tak tady je nejtěžší dělat to udržitelně, a hlavně vytvořit systém, aby to bylo i ekonomicky smysluplné. Musíme umět jezdit na určité úrovni a neustále trénovat, aby byla naše videa a show zajímavé. Zároveň si sami řešíme management, booking, spolupráce s partnery, marketing, plánování a realizaci všech možných projektů a k tomu samozřejmě non-stop točíme a stříháme videa a mnoho dalšího. Takže makáme 7 dní v týdnu od rána do večera. Mít kapacitu na udržení výkonnosti na kole a dělat zajímavý obsah je v tomto kolotoči náročné, ale stojí nám to za to.
Kromě točení videí a exhibicí se také věnujete technické výuce jízdy na kole. Co si pod tím máme představit?
Dříve jsme dělali individuální koučink, ale od jisté doby jsme toho museli nechat, protože to bylo časově velmi náročné. Tak jsme založili projekt BIKADEMY, pro který jsme nahráli už asi 110 podrobných video-návodů, kde naší metodikou učíme všechny potřebné prvky a dovednosti. Členové mají díky našim tréninkovým plánům perfektně rozvržený dlouhodobý trénink a plní úkoly jeden za druhým a tím se zlepšují. My s nimi neustále komunikujeme, píšeme si a radíme na dálku. Každý týden nahráváme nové video a s mnoha dlouhodobými členy se už i osobně známe a vytvořila se nám kolem BIKADEMY moc příjemná komunita jezdců, kteří chtějí na sobě makat.
Mezi vašimi fanoušky jsou hodně i děti. Ty taky učíte?
Děti, které naše videa motivují k tomu, aby přišly ze školy a skočily na kolo, jsou náš obrovský hnací motor. V BIKADEMY máme i mnoho rodičů s dětmi – rodič nastuduje náš tréninkový plán a může podle něj vést syna/dcerku. A můžou nás kdykoliv požádat o radu a my se vždy snažíme co nejvíce pomoct. Navíc v BIKADEMY neustále vycházejí nová videa jen pro členy, takže i extra porce zábavy a motivace.
Na závěr by měla určitě padnout ještě jedna otázka, a to, jaké plány na letošek máte a co jsou vaše životní cíle?
Určitě chceme mít oba spokojený soukromý život a co se týče bikingu, tak chceme být schopni co nejdýl jezdit a zažívat dobrodružství a zábavu na našich kolech.
Co se týče plánů , tak na začátku sezóny chystáme posunout jeden z našich projektů na novou úroveň a rozjedeme kolem toho trochu haló, takže to bude nejspíš dost zábavné. A pak je určitě našim cílem dokumentovat naše ježdění a bike dobrodružství na Youtube. Takže kromě obrážení bikeparků a trailů v ČR a okolí chystáme několik výjezdů do zahraničí – něco budou klasické tripy do oblíbených lokalit a podnikneme i několik speciálních dobrodružných výprav.
A jak jsem říkal v úvodu v souvislosti s Prague Bike Festem, rozjedeme naši BIKE O’Clock SHOW na několika akcích v ČR, takže doufáme, že se tam společně uvidíme a užijeme si zábavu.