Ivan Ženatý – „Fantazie mého života“
Koncert k jubileu Ivana Ženatého, in memoriam Juraje Filase a připomínkou 100. výročí úmrtí Maxe Brucha.
IVAN ŽENATÝ – housle
LEOŠ SVÁROVSKÝ – dirigent
FILHARMONIE BOHUSLAVA MARTINŮ
Juraj Filas (1955-2021): Koncertní fantazie „Ztraceným láskám” pro housle a orchestr, česká premiéra
Josef Suk (1874-1935): Fantazie pro housle a orchestr g moll op. 24
----přestávka-----
Max Bruch (1838-1920): Skotská fantazie pro housle a orchestr Es dur op. 46
Grave
Adagio cantabile
Allegro
Andante sostenuto
Allegro guerreiro
Mezinárodně respektovaný houslový virtuóz Ivan Ženatý, profesor na Meadowmount School of Music New York a Hochschule für Musik Dresden, slaví v letošním roce významné životní jubileum: „Ačkoliv jsem spíš samotář a nemám příliš rád velké oslavy, nabídka ředitele festivalu České doteky hudby Miroslava Matějky uskutečnit koncert v blízkosti mého životního jubilea a vytvořit si zároveň vlastní dramaturgii na mě zapůsobila jako dojemné přátelské gesto. Zcela spontánně se v mé mysli objevila myšlenka tří houslových fantazií jako výraz celého mého snažení, hledání a místy nalézání, nikdy však setrvávání. Uvědomil jsem si, že celé moje bytí je jednou velkou fantazií, a že cíle, o kterých jsem snil, i sny, které jsem si splnil, byly a jsou tím nejvzácnějším v mém soukromém i profesionálním životě. Sukova Fantasie g moll je nejen jakýmsi symbolem post dvořákovské tradice, ale také skladbou, která mě od konzervatorních dob provází jako věrná družka, která po našem původním vášnivém, mileneckém období dospěla k nejdůvěrnějšímu vztahu, jaký člověk může zažít. Víme o sobě všechno a přesto, nebo právě proto jsme si vzácní... Také Koncertní fantazie Juraje Filase…má velmi osobní charakter. Je navíc dalším výsledkem naší celoživotní, takřka čtyřicetileté spolupráce skladatele a interpreta, přítele a přítele, které váže souznění nejen umělecké. A po celou dobu, kdy spolu sníme o hudbě, se nad námi vznáší část citátu, který Juraj použil v záhlaví své první houslové sonáty Helios mně věnované a mnou na počátku osmdesátých let premiérované: „Pokaždé vyjede, svému osudu však neujede...“ Skotskou fantazii Maxe Brucha jsem studoval a v pravém smyslu objevil až v Americe. Tam má na rozdíl od našich zemí své stálé místo v repertoáru všech houslistů. Je to dílo niterné, nejromantičtější z romantických, dojímající, místy jásavé a jindy sladkobolné. Jen těžko si představit lepší partituru na vlastních narozeninách“.
Dopis I. Ženatého J. Filasovi (in memoriam) před prvním provedením Koncertní fantazie:
Drahý Jurko,
dnes (poté, co jsi odešel do svého vysněného vesmírného ráje naplněného andělskou hudbou) se mi zdá být navýsost zřejmé, že jsi po tomto prostoru “mimo svět” úprosně toužil po celý život.
Když se mi poprvé coby studentovi dostalo té cti dotknout se Tvé hudby, zaujal mne citát v záhlaví
Houslové sonáty “Helios”, kterou znám stále po tolika letech nazpaměť: “Pokaždé vyjede, svému Osudu však neujede.” Začínala teprve osmdesátá léta, ale Ty jsi viděl celý život před sebou…
A potom jsme si v jednom období nerozuměli - já se cítil být nejšťastnějším člověkem pod sluncem, prožíval bytostně, jak mě má Pán Bůh rád, a objednal si u Tebe houslovou Romanci… A Ty jsi napsal “Les Adieux’…Vůbec jsem Ti nerozuměl - já se radoval a Ty jsi plakal. Ale dnes dobře vím, že už tehdy ses s námi se všemi, s celým svým životem a se všemi svými láskami loučil.
Jistě si vzpomeneš, jak jsme pak seděli v New Yorku a četli tu úžasnou kritiku na mé provedení Tvého Les Adieux v Carnegie Hall. Tehdy mne poprvé napadlo, že by tato tklivá hudba měla být rozvedena do velké orchestrální partitury - a navrhnul Ti, abys uvažoval o Houslovém koncertu. Věděl jsem už tehdy, že tam použiješ hlavní téma ze své posmutnělé Romance, ale netušil jsem a ani ve snu by mě nenapadlo, že Tě žádám o Tvůj poslední opus.
Drahý Jurko, vypadá to, že se teď pár let neuvidíme. Tvůj nový a zároveň poslední Koncert hraju ve čtvrtek v Tvém rodišti. Už jsem Ti ani nestačil svěřit, že v těch závratných výškách je sice úchvatné snít, ale mnohem obtížnější intonovat na housle. Drž mi palce, chlapče, budu hrát pro Tebe a doufám, že dohraju do konce…
Kdy: 22. 6. 2022, 19:00
Kde: Obecní dům - Smetanova síň, Praha
Cenové kategorie: 1700,-/1500,-/1300,-/1100,-/900,-/700,-/500,-
„VIVAT KABARET!! GABARET!!“
GABRIELA VERMELHO – zpěv, kvinton
GARE
JAKUB JEDLINSKÝ – akordeon
MATĚJ ŠTĚPÁNEK – violoncello
MICHAEL NOSEK – bicí
MICHAL KADLEC – zvuk
LEONA QAŠA KVASNICOVÁ, MARTIN DVOŘÁK – tanec
Lidová / arr. Petr Filák (1969), Martin Bakyta(1981), Gabriela Vermelho (1976): Výše nových zámků
Gabriela Vermelho / Jan Velíšek (1951): Lazebnice Martina
Gabriela Vermelho/ Jan Velíšek: Vagabund, Rakvičky, Když padá hvězda
Gabriela Vermelho/ Gabriela Vermelho: Pro ni, Vyšehrad
Lidová / arr. Gabriela Vermelho, Jakub Jedlinský (1984) Matěj Štěpánek (1988): Poslala ňa máti
Gabriela Vermelho/ Jan Velíšek: Jedna z tanečnic
Gabriela Vermelho/ Federico García Lorca (1898-1936): Ukolébavka
Gabriela Vermelho/ William. Shakespeare (1564-1616)/ Martin Hilský (1943): Slavíček
Gabriela Vermelho/ Dodo Gombár (1973): Střešní okno
Gabriela Vermelho / Gabriela Vermelho: Karlštejn
Petr Filák, Gabriela Vermelho/ Fernando Pessoa (1888-1936): Nuvens
Gabriela Vermelho/ Gabriela Vermelho: Neviditelný
Lidová / Petr Filák, Martin Bakyta, Gabriela Vermelho: Išlo sa dzievča
Gabriela Vermelho/ Jan Velíšek: Piliny a plyš, Poslední štace
Zpěvačka, houslistka a violistka, hráčka na kvinton i skladatelka a herečka Gabriela Vermelho působí v oblasti klasické hudby, muzikálu, jazzu i rockové alternativy již řadu let. Spolupracovala s různými orchestry, komorními tělesy i skupinami. V r. 2013 založila vlastní hudební skupinu GaRe, s níž se věnuje pouze autorské tvorbě. Se svými skvělými kolegy, akordeonistou Jakubem Jedlinským, violoncellistou Matějem Štěpánkem a bicistou Michaelem Noskem vytváří ve spolupráci se zvukovým mágem Michalem Kadlecem ojedinělé autorské projekty. Jedním z nich je i setkání s tanečnicí Leonou Quaša Kvasnicovou a choreografem i tanečníkem Martinem Dvořákem. Už několik let nabízejí publiku projekty, založené na hledání společných cest pro tanec a činohru, resp. zpěv. Typická je pro ně tvorba inspirovaná klasickou hudbou a nadžánrové propojování různých hudebních nebo literárních zadání. Přesně tento princip představuje i společný projekt „Vivat kabaret!! Gabaret!!“ vycházející převážně z původních básnických textů svérázného berounského spisovatele a básníka Jana Velíška. Hudební skupina GaRe se spolu s tanečníky vydává volně po stopách slavné kabaretní dvojice Kurt Weill – Bertolt Brecht, aby nabídla publiku po stránce zpěvu, poetiky, zvuku i pohybu něco nového. Post weillovský urbangabaret je tak jedno z možných pojmenování zcela neobvyklého spojení zvuku, zpěvu i poetiky kapely GaRe Gabriely Vermelho s moderním pohybovým projevem tanečníků.
Cenové kategorie: 700,-/500,-/350-
Kdy: 29. 6. 2022
Kde: Novoměstská radnice, Praha
KLARINETOVÉ SOIRÉE A VÍDEŇŠTÍ KLASIKOVÉ
Koncert k 100. výročí narození Otmara Máchy
WENZEL GRUND (CH) – klarinet
CLAUDE VILLARET (CH) – dirigent
FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ
Ludwig van Beethoven (1770-1827): Coriolan, předehra op. 62
Jan Václav Stamic (1717-1757): Koncert pro klarinet a smyčce B dur
Allegro
Adagio
Poco presto
---------přestávka-----
Otmar Mácha (1922-2006): Rapsodie pro klarinet a orchestr
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791): Symfonie č. 33 B dur, K 319
Allegro assai
Andante moderato
Menuetto
Allegro assai
Koncertní klarinetová literatura, kterou i mnozí hudebně vzdělaní lidé vymezují jmény Stamic -Kramář -Mozart, čítá v období předklasickém a klasickém, tj. zhruba mezi lety 1730 až 1830, více než 200 skladeb. Téměř polovina z nich připadá autorům českého původu. Zvláštní obliba klarinetu přinesla jeho postupnou expanzi do oblasti orchestrální, komorní i sólové hudby. Sté výročí narození významného a všestranného skladatele Otmara Máchy je tak příležitostí konfrontovat jednu z jeho koncertantních skladeb z konce 20. století s průkopnickým dílem Jana Václava Stamice. Příležitost prezentace tohoto vývojového oblouku byla svěřena švýcarskému klarinetistovi českého původu, Wenzelu Grundovi. Vyhledávaný sólový a komorní hráč je známý díky své dlouhodobé spoluprací s českými umělci a orchestry. Stamicův koncert je typickou ukázkou rané vývojové fáze nového stylu, skladebného druhu i emancipujícího a technicky se rozvíjejícího nástroje. Objevují se v něm jak kontrastní hudební myšlenky, tak i nárůst virtuozity. Máchova Rapsodie má podobu jednověté vnitřně strukturované skladby s vypsanou kadencí před závěrečným dílem. Zdůrazňuje zvukové a barevné složky díla. Klarinetové jádro večera je uvedeno Beethovenovou předehrou k tragedii H. J. von Collina o odbojném generálovi. Na závěr zazní Mozartova Symfonie B dur č. 33 z r. 1779, která vznikla krátce po skladatelově cestě do Mannheimu, Mnichova a Paříži, kde náhle a nečekaně zemřela jeho matka a on byl nucen vrátit se zpět.
Cenové kategorie: 900,-/700,-/500,-
Kdy: 4. 7. 2022
Kde: Klášter Svaté Anežky České
