ZTRACENÁ DOVOLENÁ

Český dokumentární film začíná být v kinech jako doma. Už nejen Česká televize, ale také kinosály přinášejí divákům české dokumenty. A v posledních letech nejen české. Vzpomeňme třeba jen namátkou na úspěšný zahraniční dokument BORAT nebo politické snímky Michaela Moorea. Je dobře, že s novými dokumenty přichází mladí režiséři. Po ČESKÉM SNU nebo PŮL ČTVRTÉ bude do kin uveden dokument ZTRACENÁ DOVOLENÁ režisérky Lucie Králové.
ZTRACENÁ DOVOLENÁ vyhrála cenu za nejlepší dokument nad 30 minut na letošním MFF v Karlových Varech. Nutno říci, že právem. Nápad filmu je originální a jeho zpracování je nad laťkou vysokého standardu. Režisérka se se svým štábem rozhodla najít šest čínských mužů, kteří jsou zachyceni na negativech, které režisérce předá cestovatel Láďa. Negativy objeví je ve švédské sídlištní čtvrti v prázdném kufru. Začíná tříleté pátraní po zmíněných mužích. Mottem filmu se stala myšlenka, co všechno se dá z fotografie vyčíst a jestli lze pomocí fotek někoho, o kom nic nevíme, najít. Což je už samo o sobě zajímavé téma na film.
Režisérka nám podává informace časosběrnou metodou, pomocí mezititulků a rozhovorů. Na počátku je pátrání po šestici mužů jen soukromou aktivitou filmařů, ale postupně se rozroste do mezinárodních měřítek. To je vlastně ústřední a podstatné téma filmu. Týká se dnešního globalizovaného světa a informačních technologií. Jak s mini nakládáme, pracujeme, co nám poskytují. A v neposlední řadě jde i o samotnou podstatu fotografického snímku a filmu jako média. Zachytit otisk doby a pomocí něho lze navazovat, rozvíjet a skládat. Fotografie čínských turistů v tomto dokumentu vlastně fungují jako metafora filmové montáže. Pomocí nich tvůrci konstruují příběh a vybírají různé možnosti jeho pokračování.
ZTRACENÁ DOVOLENÁ nepostrádá vtip, ironii a nadhled. Tedy atributy, které by tomuto dokumentu mohla závidět celá řada hraných filmů. Silnou předností je i jeho mobilita. Stále se střídá prostředí Česka, Německa, Norska, Švédska, Číny. Divák může během filmu srovnávat reakce lidí v různých státech. Ale zároveň mu neuniká hlavní dějová linka filmu, kterou je pátrání po majitelích fotografií. Není určitě bez zajímavosti, že na konci filmu se tvůrci nebáli konfrontovat naší totalitní minulost s čínskou totalitní přítomností. I když jsou mnohé sekvence humorné a divák se musí usmívat nesmyslnosti totalitní propagandy, mnohdy také neradostně zamrazí v zádech a vyrojí se vzpomínky na naší nedávnou minulost.
Tvůrcům i distributorovi lze vyslovit absolutorium pro jejich otevřenost a schopnost riskovat a nebát se, vyjít s dokumentárním filmem do distribuce. Doufejme, že takovýchto zajímavých dokumentárních i hraných filmů bude v našich kinech jen přibývat.
Film má premiéru 10. října 2007.
Daniel Szabó