Svoboda, jazz a stíny přicházející doby
Děj muzikálu nás zavádí do Berlína přelomu 20. a 30. let. Do města pulzujícího svobodou, jazzem a nočním životem přijíždí mladý americký spisovatel Cliff. V prostředí Kit Kat Klubu potkává zpěvačku Sally Bowles – okouzlující, nespoutanou a křehkou zároveň.
Jejich milostný příběh se odehrává na pozadí společnosti, která se nenápadně, ale neodvratně mění. Kabaret se směje, tančí a zpívá, zatímco za jeho zdmi sílí temnota nastupujícího nacismu. Právě kontrast bezstarostné zábavy a mrazivé reality dává Cabaretu jeho nadčasovou sílu.
Orchestr, který „dýchá“ s jevištěm
Jedním z klíčových prvků inscenace je živý orchestr pod vedením Jakuba Šafra. Hudba zde není pouhým doprovodem, ale rovnocenným partnerem herců. Jazzové aranže dodávají večeru energii i autentickou atmosféru.
Jak napsala Radmila Hrdinová (Novinky.cz):
„Živě hrající orchestr Jakuba Šafra má drajv a hlavně doslova dýchá s herci, kteří podávají precizní pěvecké, pohybové i herecké výkony.“
Výkony na hranici možností
Cabaret patří k nejnáročnějším muzikálovým titulům – vyžaduje maximální nasazení pěvecké, pohybové i herecké. Soubor Divadla Bez zábradlí tuto výzvu naplňuje s mimořádnou intenzitou.
Josef Meszáros (Scéna.cz) vyzdvihl výkon Karla Heřmánka ml.:
„Dokazuje, že si podmaní jakýkoliv herecký úkol… bravurně sjednocuje obě polohy.“
Podle Aleny Homolkové (Musicalnet.cz) jde o jeden z nejsilnějších divadelních zážitků poslední doby:
„Budete se bavit, možná budete plakat, možná vás zamrazí.“
Atmosféra, která mrazí
Tvůrci inscenace nespoléhají na prvoplánový efekt, ale na přesné vystižení ducha doby. Scénografie i režijní pojetí podporují napětí mezi leskem kabaretu a temnou realitou za jeho oponou.
Helena Grégrová (i-divadlo.cz) oceňuje „souhru všech inscenačních složek“, díky níž se daří vystihnout tíživou atmosféru období. Pavel Širmer pak zdůrazňuje, že scénografie slouží především příběhu, nikoli vnějšímu efektu.
Muzikál, který zůstává
Cabaret v Divadle Bez zábradlí není jen hudební podívanou. Je to silná výpověď o době, která se může zdát vzdálená – a přesto je znepokojivě aktuální. Emocionální jízda, která baví, dojímá i varuje.
Jak shrnuje Radmila Hrdinová:
„Od inscenace režiséra Petra Lébla v roce 1995 v Divadle Na Zábradlí tu lepší Cabaret nebyl. Je dobré nenechat si ho ujít.“