Raphael Rogiński (PL) - Šimanský Niesner

Je to už několik let, co polský kytarista, skladatel a muzikolog Raphael Rogiński vydal oceňovaná alba Plays John Coltrane and Langston Hughes African Mystic Music a Plays Henry Purcell. Obě obsahovala skvostné a přitom odvážné interpretace mistrovských skladeb. Rogiński citlivě přetavil spiritualitu originálů do zvonivých arpeggií a neuchopitelných přízračných melodií. Radikální reinterpretace zároveň nesou stopy jeho zkušeností s jazzovou improvizací a bluesovými formami. Do Divadla 29 přijede Raphael Rogiński s loňskou ambientně křehkou a introspektivní deskou Talàn. Ta se mimo jiné objevila mezi nejlepšími alby roku podle renomovaných magazínů The Quietus a The Wire. „V jeho instrumentálních skladbách je numinózní síla – okouzlující, podivná, hemžící se přízraky. Rogińského hudba je temný les obývaný stíny, duchy a neviditelnými silami. Jeho hra působí jako kouzlo, které má udržet bytosti lesa v bezpečí a zároveň uctít divoké neznámo." Tak se například nad aktuálním albem rozplýval stylotvorný Pitchfork. Deska je silně ovlivněna Rogińského fascinací Černým mořem, jeho tajemstvími a geniem loci. Některé ze skladeb byly zkomponovány ve válkou postižené Oděse, pobřežním městě, které je často vnímáno jako brána mezi Evropou a Asií, a jsou inspirovany kulturou Středního východu i balkánským folklorem.

Rogińského etnomuzikologický výzkum se zaměřuje na zapomenuté tradice různých kultur. I prostřednictvím své hudby se stále snaží přenášet tradiční prvky do současnosti. Samotné slovo talàn, podle kterého Rogiński pojmenoval poslední album, je velmi staré, pravděpodobně skytské slovo, které lze přeložit jako „možná". Rogiński zmiňuje důležitost nejistoty, amorfního možná a tvrdí, že „odtud pochází můj hudební přístup – něco beru, abych něco jiného ztratil". V tomto koloběhu výpůjček, proměn a opětovného vracení si Rogiński našel svoje hudební zázemí, které se vyznačuje pozvolným improvizačním tokem znějícím starobyle i futuristicky, bluesovou dravostí i mistrovskou kompozicí.