Ženy inspirující
Fascinující kaleidoskop nálad pro sólový klavír
„Beethoven uměl rozpoutat živly a současně je udržet pod kontrolou, to dává jeho hudbě až prométheovskou sílu.“
Jan Bartoš
Ženský princip letošní festivalové dramaturgie ctí i klavírista Jan Bartoš. Pro program v Seifhennersdorfu zvolil skladby, které Beethoven složil pro důležité ženy, které prošly jeho životem. Josefě von Braun, vídeňské šlechtičně a manželce vlivného mecenáše Petera von Braun, věnoval v roce 1799 dvě klavírní sonáty, mezi nimi i E dur, opus 14, kterou program začíná. Zcela osudovou láskou byla Beethovenovi Josefína Brunsvik, se kterou se setkal ve Vídni jako učitel hudby jejích dětí. Beethoven, podle některých pozorovatelů až příliš často, mladou vdovu navštěvoval a dochovaly se i milostné dopisy, které Josefíně adresoval. Především ale po tomto vztahu zůstalo Beethovenovo Andante favori F dur.
„Žádný skladatel před Beethovenem ani po něm nedostal do svého díla takovou míru energie a existenciální naléhavosti. Nepřestává mě fascinovat, jak dokázal propojit extrémní protiklady, vznešenost i hrubozrnnost, vášeň i nebeský klid, vulkaničnost i něžnost, drama i eleganci, komedii i tragédii. V pozdních dílech přibývá soucit, introspekce a mystické vize.“
Jan Bartoš
Třetí dámou, kterou program vzpomíná, je mecenáška umění a filantropka Antonie Brentano, podle mnoha badatelů tajemná nesmrtelná milenka. Její dceři Maximiliane jsou dedikovány sonáta E dur, opus 109 a sonáta c moll, opus 111.
„Beethoven nepsal hudební portréty, psal hudbu jako výraz vnitřních sil.“
Jan Bartoš
Jan Bartoš, klavír
Ludwig van Beethoven (1770–1827)
Sonáta E dur, op. 14 (Josefa von Braun)
Andante favori F dur, WoO 57 (Josefine Brunsvik)
Sonáta č. 30 E dur, op. 109 (Antonie Brentano)
přestávka
Sonáta č. 32 c moll, op. 111 (Antonie Brentano)
