After Dolls

Práce Dominiky Vyskočilové není jen o internetu jako takovém. Je o násilí, které se v něm normalizovalo. O tom, jak jsou mladé dívky vystaveny pohledu dospělých mužů dávno předtím, než dokážou rozpoznat jeho důsledky.

Kolik zpráv musí dívka dostat, aby přestaly být považovány za komplimenty?

Tvorba Dominiky Vyskočilové dlouhodobě vyrůstá z prostředí, kde se predátorské chování stalo téměř neviditelnou součástí každodennosti. Z prostoru sociálních sítí, chatovacích aplikací a digitálních komunit, ve kterém jsou mladé ženy od útlého věku vystaveny pohledu cizích mužů. Pohledu, který bývá často maskován jako obdiv, zájem nebo ocenění krásy, přestože ve skutečnosti stojí na nerovném vztahu moci. Autorka se soustředí právě na okamžik, kdy se hranice mezi obdivem a objektifikací začíná rozpadat. Kdy se z dívky stává obraz. Profil. Objekt projekcí.

Ve světě, kde je ženské tělo neustále k dispozici ke komentování, hodnocení a sdílení, upozorňuje na zkušenosti, které bývají často bagatelizovány jako běžná součást online života. Ve svých dílech pracuje s autentickými zprávami a komentáři, které přenáší do média výšivky. Slova napsaná během několika sekund anonymním uživatelem jsou transformována do hodin soustředěné ruční práce. To, co mělo zmizet v nekonečném toku digitální komunikace, získává fyzickou přítomnost a stává se důkazem. Svědectvím. Archivem zkušenosti, která je sdílenější, než jsme ochotni připustit.

Vyskočilová přitom neukazuje pouze jednotlivé případy obtěžování. Zajímá ji celý systém, který romantizuje mládí, estetizuje zranitelnost a proměňuje dívčí identitu v prostor veřejné spotřeby. Její práce odhaluje mechanismy, které se skrývají pod zdánlivě nevinnými gesty pozornosti a které jsou natolik zakořeněné, že je často přestáváme vnímat.

Výstava představuje průřez autorčinou dosavadní tvorbou a sleduje opakující se motivy ženské zranitelnosti, digitální viditelnosti a moci pohledu. Ukazuje svět, v němž obraz mladé ženy cirkuluje rychleji než její vlastní hlas. Svět, kde ochrana často přichází pozdě a kde hranice mezi veřejným a intimním prostorem téměř zmizela.

Kurátor: Olga Foglar