Rozhovor se zpěvákem a kytaristou Sunshine, Kayem Buriánkem

22. duben 2009, 0:00
Dřív než vaše nová deska MGKK TELEPATHY vstoupí do normální distribuce, ji jako součást vstupného obdrží návštěvníci několika prvních koncertů. Zkoušíte nový marketing? Všichni dnes zkouší jiné než běžné kontejnery a X Production jsou v tomhle ohledu velmi progresivní. Ale protože si vážíme lidí, kteří chodí na koncerty, tak jsme se rozhodli je přednostně odměnit. Na několika prvních koncertech bude proto součástí vstupného CD, které nebude nikde jinde k dostání. Kdybych já sám byl fanoušek nějaké kapely, tak by mě to, že bych k lístku na koncert dostal ještě úplně novou desku, která ještě není v distribuci, dost potěšilo. Jaký je to pocit nahrávat desky v době, kdy všichni stahují? Hudbu to nemůže zastavit. Pořád ji lidi budou skládat, točit a hrát naživo. To, že nesmlouvavý byznys tuhle myšlenku zabil a teď se to obrátilo vůči němu, je vlastně dobře. Pro naše fanoušky CD neexistuje, stahují a nepovažují to za nemorální. Tak to je, s tím nic neuděláme. Sunshine ale budou hrát dál, vždycky jsme byli živá kapela. Sunshine si od vydání poslední desky Dreamer prošli obdobím změn. Nejenže jste změnili vydavatelství, od Universalu jste přešli X Production, ale ještě kapelu po dlouhých letech opustil Amák. Vystřídal ho Pavel Litvaj z dnes již nefunkčních Scissorhands. Jak se to všechno odrazilo na chodu kapely? Nechci, aby to znělo přehnaně optimisticky, ale všechny jmenované změny vyčistily vzduch. Myslím si, že teď, když s námi Amák pracoval na nové desce a dělali jsme s ním exkluzivně klávesy, se ukázalo, že jsme nikdy neměli tak dobré vztahy, jako máme nyní. Odchod od Universalu k X Production taky uvolnil napětí. Víme konečně, co můžeme čekat a co dostaneme. Na druhé straně to teď ví i firma. A kromě toho, že to funguje jak na lidské tak profesionální rovině, všichni střílíme na stejný terč, což je nejdůležitější. A příchod nového basáka Pavla Litvaje? Vytrhl nám trn z paty. Nejsme typ kapely, která by mohla dělat konkurz. K nám se hodí určitý druh lidí, kterých tu v okolí moc nevidím. A ještě aby zrovna hráli na nástroj, který by se nám hodil. Nebyla jiná volba. Přišel v nejkritičtějším období, musel se naučit staré věci, začal dělat na nové desce a všechno to zvládnul levou zadní. Už je čas, aby si to začal užívat. Album jste opět natáčeli na různých místech. Tentokrát i v berlínském studiu Nuphobia. Jak jste jej objevili? Zvláštní souhrou náhod, která uzavřela kruh. Ještě v době, kdy jsme žili v Táboře, se tam přistěhovala celá ta americká enkláva. Jeden z kluků, který se tam mihnul asi na tři roky, byl Phil Freeborn ze San Francisca. On vlastně Sunshine pomáhal s prvním demem a úplně první deskou. A těsně než jsme začali řešit, kde se bude nahrávat nová deska, mi od něj přišel request na Myspace, kde byl vyfocený s mým starým kytarovým snímačem, který mi kdysi dávno vyměňoval. Během krátké výměny mailů jsme zjistili, že má v Berlíně krásný studio. Natáčeli jsme tam deset dnů kytarové party a vznikla tam tak úžasná atmosféra, že jsem se tam vrátil znova i na natáčení zpěvů. Od vydání alba Dreamer se vám povedlo získat oddanou fanouškovskou základnu a hlavně spontánní street team, který na české scéně absolutně nemá srovnání. Navíc s ním úzce spolupracujete, uspořádali jste třeba speciální vánoční koncert. Co pro vás jeho existence znamená? Je to velká proměnlivá skupina, ale u toho pevného jádra to přerostlo až v osobní vazby. Kupříkladu s klukem, který za námi kdysi přišel, že by chtěl úplně nezištně vést fan page, jsme v každodenním kontaktu. Nominovali jsme si ho jako koncertního technika. Street team si budujeme jako velkou rodinu a ten fenomén nemá v Čechách obdobu. Existují samozřejmě kapely, které mají velké fanouškovské zázemí, ale žádní nejsou takhle aktivní, že by dokázali věci rozpohybovat a stát se součásti chodu kolem kapely. text: Pavel Turek