Jaký je váš osobní vztah k Abcházii?
Mám na Abcházii spoustu krásných vzpomínek. S přáteli jsme často trávili léto na pobřeží abcházského Černého moře. Byla to doba naplněná štěstím, jednoho dne v srpnu 1992 k nám však přišel muž s pistolí v ruce a řekl: „Musíte opustit naší zem, jste Gruzínci. Válka začala.“ Svoje domovy bylo nuceno opustit 250 tisíc etnických Gruzínců žijících v Abcházii. Mnoho Gruzínců zůstalo navždy. Kvůli našemu velkému sousedovi.
Proč jste točil na 35mm film?
Tak jsem se naučil filmovat. Dnes se to považuje spíš za problematické, ale při práci s 35mm filmem mám větší víru sám v sebe.
Na tvorbě vašeho filmu se podíleli lidé z třinácti různých zemí. Jaké to je, pracovat s tak různorodou skupinou?
Nad naším táborem vlálo třináct různých vlajek. Mluvilo se třinácti jazyky. Výsledkem je jedinečný a univerzální jazyk: film. Myslím, že různorodost našeho štábu podtrhla univerzálnost tématu.
Jak jste našli ostrov, na kterém se film natáčel?
Hledal jsem to pravé místo po celé Gruzii dva roky, ale vhodný ostrov jsem nenašel. Rozhodli jsme se, že ho budeme muset vytvořit sami a postavili jsme si vlastní kukuřičný ostrov na velkém umělém jezeře.
George Ovashvili (1963)
vystudoval filmovou katedru Gruzínského státního filmového a divadelního institutu (1996) a hollywoodskou pobočku Newyorské filmové akademie (2006). Věnuje se současně dokumentární a hrané filmové tvorbě, kterou si také často sám produkuje. Natočil několik pozoruhodných krátkých filmů; za snímek Mzeris Doneze získal ocenění na Berlinale 2005 a na festivalu v Odense. V roce 2009 představil na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v soutěžní sekci Na východ od Západu svůj celovečerní debut Druhý břeh (Gagma Napiri/The Other Bank, 2008), který celkem posbíral téměř padesát cen a byl nominován na Evropský objev roku v rámci cen Evropské filmové akademie. Kukuřičný ostrov je jeho druhý celovečerní film.
