Kde jste se krokodýly naučil chytat?
Je troufalé tvrdit, že něco umíte. Nicméně za svého působení v jihlavské zoo jsem se postupně dostal k řadě činností včetně odchytu krokodýlů. Nedochází k němu nějak extrémně často, ale občas je potřeba. Odchyt krokodýlů si řídil tehdejší ředitel, pan Jiroušek, který se mezi řediteli řadil mezi teraristy, takže to bylo také z jeho oboru. Řekl bych ale, že v té době byly u ředitelů zoo podobné dovednosti asi víceméně normální, to se posouvá až v poslední době. Občas jsem pomáhal a pozoroval, jak se to dělá, jak krokodýl reaguje, když se mu zakryjí oči a podobně. Tenkrát jsme měli krokodýly čelnaté a máme je dodnes. Na učení s manipulací jsou úplně bezvadní. Je to jednak malý druh, ačkoli náš samec s délkou přes dva metry drží světový rekord, ale tahle konkrétní zvířata jsou opravdu hodná. Takže pokud uděláte chybu při jejich odchytu, zpravidla vám ji odpustí a máte šanci na reparát. Když si vzpomenu, že jsme je chytali bez trubky, kterou bychom je udrželi od těla, jenom na volnou smyčku... To by s agilnějším krokodýlem nešlo!
Kde jste chytal prvního krokodýla a za jakým účelem to bylo?
Datum ani rok už si nepamatuji. Ale byli to naši čelnatí krokodýlové, zpravidla když jsme potřebovali dělat nějaké úpravy v jejich tehdejším teráriu. Krokodýly jsme postupně vytáhli na chodbu v pavilonu a ručníkem jim překryli oči. I tady to bylo jenom na volné smyčce.
Jak se při odchytu krokodýlů postupuje?
Malého jedince můžete chytit do podběráku jako rybu a poté si ho poměrně lehce převzít do rukou. U mláďat pak často dochází k tomu, že začnou kvákat, tedy volat rodiče, aby jim pomohli, a často se chovají úplně odevzdaně. Vždy je ale dobré zakrýt krokodýlovi oči, on pak přestává bojovat, a zajistit mu čelisti. I malý krokodýl dokáže vážně poranit. U větších jedinců pak používáme horolezecké lano, které protáhneme trubkou a na konci uděláme stahovací smyčku. Když takto chytíte krokodýla, ta trubka Vás uchrání před možným útokem zvířete, které máte chycené ve smyčce, ale zároveň si ho udržíte od těla na vzdálenost trubky. Tady se někdy stane, že krokodýl se začne otáčet a může se poranit, proto je někdy lepší ho chytit ze dvou stran na dvě smyčky, čímž se lépe znehybní. Pak je potřeba krokodýlovi zakrýt oči, na to je nejlepší namočený ručník, aby přilnul a neměl tendence sklouznout. Těch ručníků je lépe mít připraveno více pro případ, že jej krokodýl shodí. Pak je nutná koordinace – ideálně dva lidé drží krokodýla smyčkou a jeden přistupuje k zalehnutí nebo zakleknutí. Tam je potřeba dostat se krokodýlovi rozkročmo nad hřbet, zůstáváte tak mimo dosah jeho čelistí i ocasu. Krokodýl má zpravidla otevřenou tlamu, kterou mu ale tlakem jedné ruky snadno zavřete, protože jeho svaly na rozevírání čelistí jsou velmi slabé. Na rozdíl od těch, které čelisti umožní sklapnout. Když pak držíte čelisti u sebe, je bezpečnější je zafixovat páskou na koberce. Krokodýla je potom vhodné zasednout, případně zakleknout jeho přední končetiny, čímž se docela dobře znehybní.
Kolik lidí u toho asistuje?
Záleží na velikosti. Malého krokodýla můžete chytit v jednom člověku, krokodýla od dvou, dvou a půl metru, bychom měli chytat nejméně ve dvou, lépe ve třech lidech. Musí ale jít o lidi sehrané, kteří jsou schopní dobře komunikovat, improvizovat a mají mezi sebou důvěru. Příliš mnoho lidí také není dobře. Opravdu velké krokodýly je pak potřeba chytat v perfektně sehraných týmech zkušených lidí.
Jak dlouho takový odchyt trvá?
Vždy je lepší kratší doba, než delší, protože to krokodýla může stresovat. Starší a větší zvířata jsou na manipulaci citlivější. Stejně tak jsou ve vyšším věku náchylnější i na změnu prostředí, na které jsou zvyklí. Celá akce by měla trvat po dobu v řádu minut.
Jak se naopak zase pouští krokodýl, aby se nikdo neporanil?
Správné puštění je velmi důležité – musíte ho uvolnit ze smyčky nebo smyček. Tam je důležitá spolupráce, kdy si předáváte krokodýlí čelisti mezi sebou. Potom se přestříhává páska držící čelisti, pak už následuje krytý ústup, přičemž se zvířeti nechávají zakryté oči, čímž získáváte čas. Pokud ale na krokodýlovi klečíte, největší problém jsou v mém případě "zdřevěnělé nohy". Krokodýlovi pak zpravidla chvíli trvá, než si uvědomí, že je volný. Nakonec z očí setřese ručník a je zase pánem svého prostoru.
Kdy je ideální doba k odchytu?
To se asi nedá úplně přesně říct. Ale citlivá je doba, kdy samice může být v nějakém stadiu přípravy kladení vajec. To může být pro zvíře dost nebezpečné.
Chytáte v jihlavské zoo krokodýly často? Z jakého důvodu?
Snažíme se raději méně, ale někdy to je potřeba. Nějaký odchyt zpravidla provádíme jednou až dvakrát do roka. Je to především při úpravách v jejich expozicích, kdy je například nutné v jejich prostoru postavit lešení a volný krokodýl by byl skutečně neúměrným rizikem pro pracovníky. A pak samozřejmě při přesunech mezi zoologickými zahradami. Odchyty jsme prováděli také kvůli odběrům krve, která se používá pro analýzu taxonomického zařazení. V našem případě pro vyloučení jejich hybridizace.
Pokud jste viděl film Krokodýl Dundee, chytal tam hlavní hrdina Mick krokodýly správně?
Krokodýla Dundee jsem viděl několikrát, mám ten film rád, vlastně víceméně všechny tři. On má tu výhodu, že si nehraje na to, aby ho člověk bral vážně, je to prostě komedie, při které si odpočinete. Ani si vlastně neuvědomuji, že by Mick nějakého krokodýla opravdu chytal, jednoho zapíchl, s jedním mrtvým tancoval a před jedním lezl na strom, což byla možná nejrealističtější ze všech zvířecích scén. J
Děkujeme za rozhovor.
