Volver

4. září 2006, 0:00
Volver znamená v překladu vrátit se. Samotný název leccos napovídá nejen o samotném filmu, který se koncem září chystá do našich kin, ale také o Pedru Almodóvarovi, který snímek režíroval. Tento španělský režisér si ke svým filmům sám píše scénáře a bez jeho děl se prakticky neobejde žádný významný filmový festival. O jeho úspěchu svědčí i nespočet ocenění, která získal např. s filmy Ženy na pokraji nervového zhroucení (1987), Vše o mé matce (1999) nebo Mluv s ní (2002). Pro jeho filmy je typická absence větších mužských rolí, což platí i pro poslední snímek. Filmem Volver se vrací více ke svým filmovým začátkům, které byly hodně ovlivněné jeho matkou a měly humorný nádech. Režisér se rovněž svým snímkem vrací do svého rodného kraje La Mancha a do filmu obsadil herečky, které s ním již v minulosti úspěšně pracovaly. Příběh se začíná na hřbitově za větrného dne. Takových dnů bývá v „lamanšském“ kraji mnoho a není výjimkou, kdy tento silný vítr rozdmýchává požáry. První záběry jsou plné symboliky. Poukazují na místní obyvatele, kteří tradičně pečují o hroby svých blízkých a jsou mezi nimy i tací, kteří se starají i o svůj hrob, který si pořídili již za živa. Jako například Agustina (Blanca Portillo). Je to jediná hippies v tomto kraji a ačkoliv tato doba již dávno pominula, ona si svůj životní styl drží i nadále. Její matka před několika lety záhadně zmizela. Bylo to ve stejný den, kdy při požáru přišly o své rodiče sestry Raimunda (Penélope Cruz) a Sole (Lola Dueňas). Obě už sice žijí v Madridu, ale ve svém rodném městečku mají ještě stařičkou tetu, kterou jezdí občas navštěvovat.Stará se o ni také Agustina, která bydlí hned naproti a s oběma sestrama se přátelí. Sole žije sama a ve svém bytě načerno provozuje kadeřnictví. Na rozdíl od své sestry vede jednoduchý a tichý život. Naproti tomu Raimunda do městského ruchu zapadla velice dobře. Nemá to však jednoduché, protože má za manžela nezaměstnaného dělníka, kterého musí živit. Do toho má ještě dospívající dceru Paulu, takže se musí skuteně otáčet. Díky své energičnosti a rázné povaze to však celkem zvládá a v případě nouze ji pomohou její kamarádky a známé. Jak už ale první záběry napověděly, zasáhne do děje smrt. Zemře stará tetička, ale to už události berou na obrátkách a smrt se začne ukazovat i tam, kde bychom to nečekali. Aby toho nebylo málo, přestěhuje se k Sole její mrtvá matka, která se začala zjevovat už tetičce. Děj filmu je vymyšlený opravdu bravurně a samotné zpracování je taktéž skvělé. Začátek nám dává pocit, že nás režisér nenásilně nechává nahlédnout do života maloměstských obyvatel, z nichž se někteří potýkají se životem ve velkém městě. Celkem nic se neděje a příběh, který se marně snažíme najít, plyne velmi pomalu. Sem tam se objeví vtipné situace či dialogy, ostatně stejně tak, jak tomu už v životě bývá. Pomalu se ale dostáváme do hloubky postav a zjišťujeme, že mají své problémy a nevyřešené otázky, které jsou pro ně velice důležité. V jedné chvíli děj vygraduje do neuvěřitelných zvratů a náhle si už jen málokdo troufne hodnotit to, co mu film přináší. Pod zdánlivě nudnou a nezajímavou slupkou se skrývá skutečné drama, které nás do poslední chvíle bude držet v napětí a i po skončení snímku se nás ještě chvíli bude držet. Almodóvar si návrat do své domoviny skutečně užil a jakoby chtěl všem ukázat, jak úžasné to v La Manche je. Seznamuje diváka se zvyky, tradicemi a pověrami onoho kraje. Vše působí naprosto autenticky a místama až dokumentární práce s obrazem to plně podporuje. Velice výraznou je v tomto směru pasáž, kdy je mrtvá teta uložena v domě a místní stařenky se tam sejdou a smutní. Spolu s návratem do míst, která Almodóvat opustil již v osmi letech se zaobírá s další citlivou otázkou. Je to smrt, která se v tomto kraji vnímá tak nějak zvláštně. Nic totiž není definitivní, protože mezi místními tradují pověsti o zjevování se zemřelých. Právě s touto pověrou si režisér skvěle zahrává. Ostatně celý film nechá v divákovi pocit, že smrt je něco, čeho by se neměl nikdo obávat, protože je to tak přirozené a někdy i nutné. Smrt se stala jakousi kulturou místních lidí. Film rozhodně není pro každého a patří určitě k těm náročným. Už to, že Almodóvar se dívá na svět výhradně ženským pohledem, může v někom vyvolat problém. Vše je podřízeno ženskému uvažování a je až zarážející, že za vším stojí právě muž, Pedro Almodóvar. On sám sice říká, že se tímto filmem vrácí ke komedii, ale bylo by trochu zavádějící považovat tento film za komedii. Bál bych se to hodnotit i jako hořkou komedii, ačkoliv to už balancuje na hranici tohoto filmu. Spíše ale zapadá do dramatu, ve kterém se najde místo pro úsměv. Film má premiéru 28.9. Daniel